Svatojakubská noc plná čarování

Svatojakubská noc plná čarování

K čemu je potřeba tuku nevinného hocha, aneb jak vysedět zelená kuřata

   Den ulehl znaveně do mračných peřin, sluníčko usnulo na loži z červenooranžových nadýchaných obláčků a tichými kroky zastřena pláštěm tmy se pomalu blíží půlnoc. Ručičky hodin se střetnou na své cestě a hlasitě odbíjí. Končí 30.duben a nastává 1.květen – Filipojakubská noc (také Valpružina), Noc čarodějnic, které se právě slétají na svůj sabat.

  Nocí sviští vzduchem jejich košťata a snad jen Nebojsa vylézá z domu. Cítíte ve vzduchu tu omamnou vůni kouzelných mastí, šeptání čarovných zaklínadel ... húúú, spas se, kdo můžeš. Nečisté síly dnes mají větší moc nad lidmi než obvykle. Ďábel coby vůdce temných sil uplatňuje prostřednictvím čarodějnic svou moc na Zemi. Té noci plné čar a kouzel se slétají na kopcích a křižovatkách cest a na sabatu se radí, jak co nejvíce uškodit lidem a zvířatům. Je zvolena královna sabatu a ta vede noční divokou hostinu a tanec – čarodějnické kolo. Pasují se nové členky cechu. Půlnoc je hranicí mezi dvěma polovinami roku. Půlí vládu temnoty a světla. Valpurga znamená staročesky čarodějnice. Byla to sasská bohyně, které tradice přisuzovala patronství nad čarodějkami. Svátek Beltine (Bealtaine) je magický, oslavuje všechny bohy růstu a plodnosti. Keltové dnes vyháněli po dlouhé zimě dobytek na pastviny. Svátek představoval přicházející jaro a nadcházející čas úrody a hojnosti. První část slova bel = jasný, zářivý, druhá část slova tine = oheň.

Za čarodějnice se pokládaly především staré ženy. Před sabatem se údajně natíraly kouzelnými mastmi, díky nimž pak mohly odletět na košťatech. Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla. Potřely se jí zejména oblasti podpaží, krku a břicha (zřejmě místa, kde jsou soustředěny mízní uzliny).

Byly však i dobré čarodějnice. Znaly tajemství bylin a uměly zahánět nemoci lidí i dobytka. Bylinkářky, mastičkářky, vědmy se vyznaly v tajích přírody. Rozuměly působení hub, rostlin, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barvám a vůním. Dodnes se v podvečer Filipa a Jakuba sbírají léčivé byliny (především jitrocel) a přikládají se jim zvlášť silné léčivé účinky. Většina těchto žen se ve středověku stala obětí honu na čarodějnice. Stovky jich byly nevinně odsouzeny a upáleny na hranicích.

Každá hospodyňka se měla na Valpružinu připravit, ochránit sebe, své blízké, ale také dům a dobytek s hospodářstvím. Před vrata domu a chléva se položily narýpané drny, aby čarodějnice, než vstoupila do dveří, musela všechna stébla nejprve přepočítat. To jí zabralo čas až do rána a to už pozbyla své moci. Stavení se kropila svěcenou vodou, dveře domů se označovaly křížem, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní. Bušilo se do hrnců, pánví, na návsi se práskalo bičem, aby se zahnaly čarodějnice a porušily jejich čáry. Do komína se dávala udit měchuřina s trochou vloženého hrachu nebo tvarohu.

Pálení ohňů na vyvýšených místech má starou historii. Zapálením hranic byla snaha uchránit přírodu a hospodářství před nepříznivým rokem. V předvečer obcházela mládež stavení a sbírala dřevo. Muselo se shromáždit devět druhů dřeva a nikdy nesměl chybět jalovec. Na vršku hranice varty byla upevněna slaměná postava čarodějnice. Hranici zapálil vždy muž, který se jako poslední ve vsi oženil. Věřilo se, že přeskočí-li dívka s chlapcem oheň, brzy se vezmou. Vatru připravovala mládež, protože byla sama ještě čistá a zlé síly tudíž neměly nad ní moc. Vyhazovala se zapálená březová košťata do výše – bříza je slavnostní strom Galů. Pilo se pivo a medovina a jedlo pečené maso.

V tuto noc bychom u sebe měli mít květ z kapradí, svěcenou křídu – hostii – chránící před zlem. Zvláštní moc pak měla svatojánská rosa. Sbírala se před východem slunce do máselnice, aby bylo hodně másla.

V české minulosti neexistuje o této noci žádný doklad, domníváme se, že k nám tento zvyk přišel ze sousedního Německa. Pravděpodobně vznikl už v pohanských dobách.

Ve středověku měly rostliny důležitou roli. Používaly se k různým rituálům a do čarodějných mastí. Některé dokázaly probudit lásku milované osoby, jiné chránily před zlobou druhých lidí, či sloužily jako klíč k otevření sklaních pokladů. Jednalo se zvláště o rulík, durman a blín.

Rulík zlomocný (Atropa bella - dona)

 Rulík byl ve středověku používán jako surovina pro výrobu čarodějnických mastí a nejrůznějších nápojů lásky. Hrál svou úlohu i ve válce Skotska proti Norsku v roce 1035, kdy Skotové doručili nepříteli potraviny otrávené touto drogou a tak si zajistili vítězství. Obsahuje velké množství skopolaminu, látky, která navozuje halucinogenní stavy. V rulíku je dále látka atropin, dráždí nervovou soustavu, vyvolává psychické změny a navozuje pocit velkého vzrušení. Při předávkování dojde k obrně dýchacího ústrojí, ochrnutí mozku a smrti. Atropa je odvozeno od řecké bohyně osudu Atropos, která rozhodovala o bytí a nebytí lidí. Pozor – životu nebezpečené při užívání!   

Durman obecný (Datura stramonium)

V Indii byl po dlouhá léta užíván jako účinné afrodiziakum. Semena rostliny se přidávala mladým dívkám do potravy, neboť se věřilo, že po jejich konzumaci budou povolnější. Mužům přidávaly tanečnice semínka do vína a když byli dostatečně oblouzněni drogou, vyzradili svá tajemství. Toxické účinky znali i staří Indiáni Čibčové, žijící na území dnešní Kolumbie. Uvařili odvar a ten při pohřebních obřadech podávali manželkám zesnulých Indiánů. Když se pak u nich po chvilce objevila strnulost, byly zaživa pohřbeny se svým mužem. Ve střední Asii sloužil durman jako prostředek při poruchách erekce. Jeho semena byla používána při nachlazení, nebo nervových potížích a odvar z listů pomáhal při bronchitidě. Pozor – životu nebezpečené při užívání!   

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Stejně jako u obou předešlých,obsahuje atropin a kopolamin. Způsobuje v menším množství halucinace a proto je také nazýván bylinou věštců. Ve starověkém Řecku jej používali podvodníci, kteří předstírali věštecké schopnosti. Zřejmě byl používán i ve starých Delfách ve slavném oráklu, kde kněžky vdechovaly při obřadech dým ze směsky blínu, myrhy a vavřínu a následně pronášely svá proroctví. V lékařství se používal především jako anestetikum při operacích, při nechutenství, kašli. V některých případech se odsouzeným podala bylina jako otupující prostředek při mučení a popravě.  Pozor – životu nebezpečené při užívání!   

Již dnem 15.4. začíná Keltský měsíc vrby – krásné jarní počasí, čas růstu, rašení, nového života. Vrba je symbolem věčného života a obměny. Pod vrbami sedávali keltští kněží a kněžky a nahlíželi do budoucnosti. Duch vrby je spojen s mocí Měsíce a vody. Prý stačí zašeptat vrbě své přání, uvázat volný uzlíček na její březovou větvičku a po splnění přání jej rozvázat a vrbě poděkovat. Vrbová kůra obsahuje salicín – proti horečce, zánětům a otokům.

 Že na čarodějnice a jejich zlé čáry nevěříte? Tak tady máte hlavní požadavky na vlastnosti, které musí ona bytost mít: každého pomlouvat, být škodolibá, závistivá, zlá na muže a musí trápit manžely. Tak co, nezjistili jste právě náhodou, že se to kolem vás ježibabami přímo hemží?

 Pro ty dobré čarodějnice a čaroděje prozradím jedno kouzlo a nemusí to být jen na Filipojakubskou noc.

Tak tedy:

Abraka dabraka, ať mám zelená kuřata...

Vejce, které chceme dát pod slepičku, natřeme lněným olejem a necháme uschnout. Dejme je poté pod kvočnu, aby je vyseděla. Kuřátka, co se vylíhnou z takovýchto vajíček, budou mít pěkné zelené peří.

Blíží se však konec noci a čarovné bytosti ztrácí pomalu svou moc s prvním kohoutím zakokrháním. Nastal měsíc květen, je 1. máj a je čas na lásku. Nechť vás hřeje ve vašich srdcích a temným silám nedá šanci.

                                                                                            © Cypyright text Iva Höllmüller  

Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě volně kopírovat a dále publikovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně aktivního odkazu zdroje www.reiki-oasa.cz.