Nevšední okamžiky

Nevšední okamžiky

19.05.2010 12:31

Zmapujme si proces

Když se usadíme k meditaci, nejprve si všimneme, co se děje na fyzické úrovni. Snad ještě nemáme dostatečné pohodlí; třeba cítíme bolest, neklid nebo se chceme podrbat. Pokud pamatujeme na to, že máme všechno hodit za hlavu a upřít pozornost na dýchání, na mantru či na nějakou představu,kterou jsme si vybrali – anebo na prosté, dbalé uvědomění – že si nemáme všímat ničeho, co se děje, pozornost se vyladí na hlubší rovinu naší duše.
Potom si začínáme uvědomovat emocionální/mentální úroven. Začneme se nudit a přemítáme, jak dlouho tu takhle dřepíme. V hlavě nám vyvstane starý neklid nebo myšlenka na nějaký rozjednaný obchod – zájem, lítost, problém. Najednou zase přemítáme o událostech, které se podle našeho očekávání mají stát, nebo se zabýváme příjemnými fantaziemi. Je možné, že v těchto úvahách uvízneme a zapomeneme na sám smysl meditace: tím je hluboké pochopení nezatížené zaujatostí a citovými vazbami-vidět a nechat plynout. Jestliže si ovšem připomeneme, že tyto myšlenky a pocity máme nechat stranou a znovu upřít pozornost na meditační objekt či na prosté uvědomění, naše pozornost dosáhne ještě hlubší roviny.

Meditace pak začne být zajímavější; na této úrovni nám už základní já posílá vzkazy v podobě vlastních symbolických kodů či snů. Začínáme si všímat střídajících se představ, halucinačních obrazů či zvuků, tváří, jež jsme neviděli celé roky, tvořivých nápadů nebo inspirace. Dostat se na tuto úroven už je skutečný úkol, výzva jako hrom, ale jestli i v této fázi dokážeme znovu obrátit pozornost k meditačnímu procesu, naše pozornost se může dotknout Prázdnoty: nicoty, čirého transcendentálního Bytí, velkého, nesobeckého klidu.

Samozřejmě že v okamžiku, kdy zase naskočí vědomé já – „Jé! Já jsem zažil Prázdnotu!“– je to pryč a my se vracíme zpátky na emocionální/mentální úroven.

Když zažijeme Prázdnotu, naše pozornost se neustále vyladuje, a to čím dál jemněji, a druhou stranou tohoto pokojného místa tvoří nezměrný hluboký proud vědomí, který spojuje všechny a všechno. Na tomto místě víme úplně vše, ale je nám to jedno. Jakmile se s tímto místem jednou spojíme, bude stále snazší se tam z vlastní vůle vracet, poněvadž naše duše „už ví, kde to je“; tento proces má svou analogii v relaxaci, které se učí naše tělo.

Plně zvládnout tento proces je pravděpodobně otázka mnoha měsíců, ne-li mnoha let, a závisí na tom, jak dalece jsme připravení. Naše odhodlání zůstat nestranní (čiré uvědomění) se vztahuje i na nejhlubší či nejvyšší roviny pochopení, zkušenosti a jevů.

Nevšední okamžiky

19.05.2010 12:27

 Jak využít zlost

 

Náš odpor vůči změně nejčastěji pramení ze strachu (ochromení) nebo ze zármutku (slabost). Zlost se projevuje v oblasti solaru plexu a je silnější než strach i než zármutek, takže ji lze využít k tomu, abychom překonali obojí.

Zlost se rovněž může stát pohonem pro naše úsilí skoncovat s nějakým sebedestruktivním návykem. Podívejme se například na zlozvyk kouření. Téměř každý, kdo není ve spojení s tabákovým průmyslem, uznává, že kouření má rozhodně dlouhodobě škodlivý dopad na naše zdraví, a přece někteří lidé kouřit nepřestanou. Důvody jsou různé, náleží k nim i lhostejnost (neberou v potaz fakta, popírají a rozumově si zdůvodnují, co je třeba, a užívají i jiné obranné mechanismy) a návyková povaha nikotinu. Avšak kouří i spousta lidí, kteří by s tím už skoncovat chtěli, a to prostě proto, že se zatím dost nenaštvali.

 

Slyšel jsem historku o Jean-Paulovi Gettym, který za druhé světové války sloužil kdesi ve Francii. Jednou se za bouřlivé noci asi ve dvě hodiny probudil a umíral touhou po cigaretě. Vstal a nakoukl do svého cigaterového pouzdra: bylo prázdné. Hledal nedopalky v popelníku, v záložkách kalhot, po všech kapsách. Cigareta ani jedna!

A proto se s povzdechem sebral, oblékl a vypochodoval do deště; zamířil rovnou do krámku s celonočním provozem, který ležel asi míli dál, na konci blátivé ulice. Když Jean-Paul během dvaceti minut přebrodil tu vzdálenost zhruba do poloviny, a to po kotníky v marastu, najednou se zastavil, jako by do něj uhodil blesk. Zahleděl se do toho slejváku a zařval, až přehlušil hromobití: „Co to tady vyvádím?!“

V tom okamžiku si uvědomil, co mu až dosud unikalo. Stál tam v proudech vody, po kotníky v blátě a zničehonic mu došlo, jak si ho kuřácká vášen zotročila. Jean-Paul Getty se rozzlobil – nebylo to žádné rozrušení, žádná podrážděnost, ale chladný, prudký vztek. Obrátil se na podpatku, vyrazil směrem k domovu a už nikdy nevzal cigaretu do úst.

 

Ach ano, samozřejmě, že měl laskominy; část jeho já dostala chut na cigaretu hned nazítří a pozítří se to opakovalo. Jenomže ten jeho vztek se přeměnil v odhodlání, jímž se nedalo otřást.Když spojí síly zlost s odhodláním, nemusíme se „pokoušet“ – zkrátka to uděláme.

 

Podle systému astrologických znamení je hybnou silou zlosti planeta Mars; ta však zároven ovládá i energii, motivaci a vytrvalost. Vztek funguje – sebelítost nikoli. Logika a rozum nám jen ukazují směr – vztek nás rozhýbe k činu. Ale zlost na sebe samotného jen posiluje problém a zesiluje naše sebezničující pohnutky a právě to je faktor, který udržují v běhu naše závislosti.

Je třeba, abychom si neustále uvědomovali, že naše základní já chce pokračovat v návyku, poněvadž mu přivyklo. Pokud s touto částí své osobnosti navážeme komunikační spojení, zjistíme, že na starých způsobech lpíme z důvodů překonaných, jaksi samonosných, a potýkáme se s obtížemi z dětství, které už dnes nemají žádnou váhu. Naše bázlivé základní já nás nakonec i chce podpořit, ale nejspíš se cítí nejisté a má příliš velký strach. Když k tomuto poznání dospějeme, tento kontakt leckdy pomůže našemu základnímu já, aby se poučilo a dorostlo k novým způsobům bytí.

 

Opravdová změna a vyšší přizpůsobení se člověka

nevzniká v důsledku odporu vůči starým návykům.

Změna není záležitost nedělání něčeho –

jde při ní o to, že děláme něco nového.

DA AVABHÁSA (DA FREE JOHN)

 

Změna neznamená v podstatě nic než volbu: zda budeme bránit své zlozvyky, zatímco si přitom zničíme život, anebo se pustíme do obtížného procesu přeměny.