Nevšední okamžiky
Jak využít zlost
Náš odpor vůči změně nejčastěji pramení ze strachu (ochromení) nebo ze zármutku (slabost). Zlost se projevuje v oblasti solaru plexu a je silnější než strach i než zármutek, takže ji lze využít k tomu, abychom překonali obojí.
Zlost se rovněž může stát pohonem pro naše úsilí skoncovat s nějakým sebedestruktivním návykem. Podívejme se například na zlozvyk kouření. Téměř každý, kdo není ve spojení s tabákovým průmyslem, uznává, že kouření má rozhodně dlouhodobě škodlivý dopad na naše zdraví, a přece někteří lidé kouřit nepřestanou. Důvody jsou různé, náleží k nim i lhostejnost (neberou v potaz fakta, popírají a rozumově si zdůvodnují, co je třeba, a užívají i jiné obranné mechanismy) a návyková povaha nikotinu. Avšak kouří i spousta lidí, kteří by s tím už skoncovat chtěli, a to prostě proto, že se zatím dost nenaštvali.
Slyšel jsem historku o Jean-Paulovi Gettym, který za druhé světové války sloužil kdesi ve Francii. Jednou se za bouřlivé noci asi ve dvě hodiny probudil a umíral touhou po cigaretě. Vstal a nakoukl do svého cigaterového pouzdra: bylo prázdné. Hledal nedopalky v popelníku, v záložkách kalhot, po všech kapsách. Cigareta ani jedna!
A proto se s povzdechem sebral, oblékl a vypochodoval do deště; zamířil rovnou do krámku s celonočním provozem, který ležel asi míli dál, na konci blátivé ulice. Když Jean-Paul během dvaceti minut přebrodil tu vzdálenost zhruba do poloviny, a to po kotníky v marastu, najednou se zastavil, jako by do něj uhodil blesk. Zahleděl se do toho slejváku a zařval, až přehlušil hromobití: „Co to tady vyvádím?!“
V tom okamžiku si uvědomil, co mu až dosud unikalo. Stál tam v proudech vody, po kotníky v blátě a zničehonic mu došlo, jak si ho kuřácká vášen zotročila. Jean-Paul Getty se rozzlobil – nebylo to žádné rozrušení, žádná podrážděnost, ale chladný, prudký vztek. Obrátil se na podpatku, vyrazil směrem k domovu a už nikdy nevzal cigaretu do úst.
Ach ano, samozřejmě, že měl laskominy; část jeho já dostala chut na cigaretu hned nazítří a pozítří se to opakovalo. Jenomže ten jeho vztek se přeměnil v odhodlání, jímž se nedalo otřást.Když spojí síly zlost s odhodláním, nemusíme se „pokoušet“ – zkrátka to uděláme.
Podle systému astrologických znamení je hybnou silou zlosti planeta Mars; ta však zároven ovládá i energii, motivaci a vytrvalost. Vztek funguje – sebelítost nikoli. Logika a rozum nám jen ukazují směr – vztek nás rozhýbe k činu. Ale zlost na sebe samotného jen posiluje problém a zesiluje naše sebezničující pohnutky a právě to je faktor, který udržují v běhu naše závislosti.
Je třeba, abychom si neustále uvědomovali, že naše základní já chce pokračovat v návyku, poněvadž mu přivyklo. Pokud s touto částí své osobnosti navážeme komunikační spojení, zjistíme, že na starých způsobech lpíme z důvodů překonaných, jaksi samonosných, a potýkáme se s obtížemi z dětství, které už dnes nemají žádnou váhu. Naše bázlivé základní já nás nakonec i chce podpořit, ale nejspíš se cítí nejisté a má příliš velký strach. Když k tomuto poznání dospějeme, tento kontakt leckdy pomůže našemu základnímu já, aby se poučilo a dorostlo k novým způsobům bytí.
Opravdová změna a vyšší přizpůsobení se člověka
nevzniká v důsledku odporu vůči starým návykům.
Změna není záležitost nedělání něčeho –
jde při ní o to, že děláme něco nového.
DA AVABHÁSA (DA FREE JOHN)
Změna neznamená v podstatě nic než volbu: zda budeme bránit své zlozvyky, zatímco si přitom zničíme život, anebo se pustíme do obtížného procesu přeměny.