Bez vás by nebyl ani vesmír!

Vy - smír

Uvnitř vaší mysli a těla leží majestátní příběh plný dramatu, patosu, humoru, inteligence, fantazie a faktů. Není o nic menší než příběh celého vesmíru. Příběh jeho vzniku, transformace a nejzazšího smyslu.

Na rozdíl od většiny příběhů, ve kterých musí být vypravěč oddělen od posluchače, ve vašem příběhu je vypravěč totožný s posluchačem.

Způsob, kterým sami sobě vyprávíte příběh – příběh, který zahrnuje vás - ve skutečnosti ukazuje, že bez vás by nebyl ani vesmír! Ten příběh nazvaný vy se odvíjí do panoramatu života, doslovně vy-smíru.

Zahrnuje i tajemnou proměnu mysli do hmoty.

Proč máme tuto esenciální kvalitu bytí, kterou všichni cítíme, o které můžeme mluvit a rezonovat s ní, a to jedním slůvkem „já“?

Vypadá to, že každý má tento velmi jasný pocit já-ství, i když já nezbytně nemohu vstoupit do vašeho těla a cítit vaše já-ství. Moje spekulace je, že to, co cítím jako moje já-ství, je úplně stejné s tím, co cítíte vy jako vaše já-ství, že ve skutečnosti není žádné oddělení. Já-ství je právě ta kvalita, která, i když vypadá, že nás rozděluje, ve skutečnosti nás sjednocuje.

Je to jednota našeho společného prožitku.

Chodíme kolem s nevědomými myšlenkami, které nám byly vštípeny. Ty nás definují jako oddělené. Říkají: „Toto jsem já;  toto nejsem já; toto moc neumím; jsem úžasný; jsem hrozný.“

Tyto myšlenky nám byly vštěpovány od dětství a jsou upevňovány lidmi kolem nás, často rodinnými příslušníky, kteří nás už dlouho znají.

Ale oni nás neznají! Znají pouze to, co se na nás rozhodnou vidět a co si o nás chtějí myslet. A my neznáme je! Známe pouze to, co se rozhodneme vidět a myslet si o nich.

Toto jsou osnovy příběhu naší existence. Nejsou pouhým šepotem ne-inertní (nelhostejné) energie. Mají svou váhu. Dalo by se říci, že se do nich vtělíme a po čase je nosíme s sebou, jako bychom na ramenech měli náklad. Každý z nás přijal a zdědil určité příběhy, které do naší nepohody přinášejí pocit pohody. Každý nápad nebo myšlenku, která odporuje našim příběhům, i kdyby mohly zlepšit naši emocionální a finanční situaci, rychle zatlačíme do bezpečné zóny nemyslitelnosti.

Bez přemýšlení jsme se naučili, jak transformovat informaci do hmoty.

Abychom se mohli osvobodit, abychom mohli mít nové zážitky, šamanské probouzení (prozření), nové vize, musíme se odpoutat od iluze, že jsme odděleni od všeho ostatního. Nebo přesněji, že jsme odděleni od toho, po čem toužíme.

Toto bylo, je a bude tajemství tvořivosti: Odpoutat se od dělení. Jestliže to neuděláme, netvoříme.

Hmota se vynořuje či vyvstává z mysli – nekonečná plocha vlivů a působení, bežně zmiňovaná jako

Mysl Boží.

Opravdu je pouze jedna Mysl. Zatímco vám myšlenky v tomto momentě ve vaší hlavě připadají velmi osobní a samostatné, tyto myšlenky jsou nějakým způsobem ve stejném čase myšlenky všude a každým. Ne nezbytně stejným způsobem, jakým zrovna teď přemýšlíte vy, ale jsou součástí kolektivního vědomí – neboli Jedné Mysli.

Co to je „Já?“ Proč vlastně rozpoznávám sám sebe jako jednotlivce odděleného od ostatních jedinců?

Dobrá, pojďme se na to  podívat takto. Jestliže jsem členem kmene, můj koncept jáství je rozdílný, než když jsem, řekněme, členem uzavřené rodinné jednotky. Moje chování se odvíjí od toho, jak vidím sám sebe. Například vojáci bojující ve válce vidí sami sebe jako součást větší jednotky. Chovají se take velmi rozdílně k těm, kteří jsou vně této jednotky. Obzvláště pak k nepříteli. Chovají se jinak, nežli by se chovali vesničané vítající cizince.

Vnímání světa kolem nás závisí z velké míry na uvažování o naší individualitě ve vztahu k okolí.

Přemýšlejte nad tím, s jakou skupinou nebo „kmenem“ se nejvíce identifikujete a jak tato identifikace určuje vaše myšlenky, mínění a chování.

Co se stane, když změníte vaši kmenovou  spřízněnost? Objeví se nové „vy“.

Každý, koho vidíte „tam venku“, ať už živě, nebo ve snech, je pouze zrcadlem vašeho vlastního, odmaskovaného já. Každý je „vy“, i když každý nosí rozdílnou masku/osobnost. Každý jedná podle jeho nebo její karmy, hledá svou vlastní dharmu, zasvětí se činit, žít a hrát roli jemu připsanou kosmickým, hereckým cechem či společenstvím.

Naše myšlenky jsou zástupci myšlenek vesmíru.

Základní pravidlo komplementárnosti říká, že když na něco nahlížíš určitým způsobem, to je to, co vidíš.

Když nahlížíš jiným způsobem, vidíš něco jiného.

Takže jenom  proto, že vidíte věci jedním způsobem, neznamená, že jsou opravdu takové.

Můžete je vidět jiným způsobem – možná velmi rozdílým od toho prvního – ale to neznamená, že druhý náhled vám ukazuje věci ve své pravosti!

Jak řekl Walt Whitman: „Protiřečím sám sobě? Dobře tedy – já si protiřečím. Jsem velký. Obsahuji celou spoustu.“

Každý z nás je velký a obsahuje velké množství! Nejsme pouze omezeni a ohraničeni ve svém těle.

Pouze v té velké různorodosti života můžeme spatřit the One Jednotu.

Kniha: Zdroj: Kde věda potkává ducha  Fred Alan Wolf