Gándhího prostota mě stojí neuvěřitelné peníze

 Procitnutí

Po léta jsem se potýkal s problémy kolem finančních záležitostí – snažil jsem se překonat svůj odpor k penězům a zbavit se strachu a negativního ladění vůči nim.

Už je to pár let – přeskakoval jsem z jednoho televizního kanálu na druhý, až mě zaujal pořad o životě bohatých a slavných osobností. Tentokrát zpovídali Barbru Streisandovou. Paní Streisandová s nevšední grácií dovolila divákům nahlédnout do soukromí svého domu. Zastavila se v jedné místnosti, aby upozornila na tlustý, zvláštně vzorovaný na zakázku vyrobený vlněný koberec, ktarý by vystačil na celé přízemí mého domu. Nejspíš byl pěkně drahý. Pak zvedla roh koberce a diváci spatřili mramorovou podlahu se stejným vzorem, jaký měl koberec. Když paní Streisandová pošle koberec do čistírny, může se dál radovat z krásného vzoru.

Tahle do očí bijící vyumělkovaná snaha upozornit na bohatství se mě nemile dotkla; spočítal jsem si tehdy, kolik lidí by mělo po celý rok co jíst, kdyby dostali peníze, které herečka zaplatila za takový přepych.

V tu chvíli jsem nevnímal své negativní ladění, předsudky a naivitu. Nejspíš bych se odvrátil a šel po své práci, ale pak jsem o tom začal hlouběji přemýšlet – uvědomil jsem si, že Barbru Streisandovou vlastně vůbec neznám. Určitě jsem o ní věděl jen to, že léta tvrdě pracovala. Že vynakládala hodně ze svého talentu i tvořivosti. Později jsem zjistil, že každoročně vydává na veřejně prospěšné účely víc než většina ostatních věnuje za celý život.

Uvědomil jsem si taky, že pokud se k ní stavím tak silně negativně jen proto, že má spoustu peněz, pak já osobně jich nikdy moc mít nebudu. Je pravda, že v té době jsem vykonával dvě zaměstnání, abych stačil uživit rodinu, a bral jsem sedm dolarů na hodinu. Denně jsem musel pracovat jedenáct hodin, a to jsme taktak vyšli. Navíc, bez vyhlídky na lepší časy, jsem zabředával stále více do dluhů.

Ten večer jsem prohlédl a pochopil, že sám sobě kladu překážky. Před mnou se otevřela nová perspektiva. Dal jsem si za úkol zabezpečit rodinu a dopřát jí život v dostatku. Navíc jsem se rozhodl spnit si svůj tajný sen založit veřejně prospěšnou nadaci.

Veškeré své síly jsem soustředil a snažil se vydělávat slušné peníze – požadoval jsem smysluplnou práci, za kterou bych dostával odpovídající odměnu. Dokud nejste natolik bohatí, abyste byli nezávislí na ostatních, musíte mít dostatečný příjem, abyste mohli existovat. Vaše potřeby se pak budou odvíjet od dalších rozhodnutí – například kde se rozhodnete žít, zda zůstanete svobodní, či zda založíte rodinu. Někteří lidé si zvolí život na vysoké noze, jiní se dobrovolně spokojí s prostým, nenáročným životním stylem.

Mahátmá Gándhí byl moudrý a statečný muž, který inspiroval miliony Indů, a vlastně celý svět. Tento státník je často spojován s dobrovolnou chudobou a jednoduchým životním stylem. Často se uvádí, že nabádal veřejnost k prostému způsobu života. Tento idylický pohled trochu utrpí, známe-li výrok připisovaný jistému zámožnému průmyslníkovi, který podporoval Gándhího aktivity: „Gándhího prostota mě stojí neuvěřitelné peníze.“

K tomu,abyste vydělali peníze, nepotřebujete znát žádná kouzla nebo zázraky. Vyžaduje to však upřímné zvážení vašich možností a vašich přání, ale i vnitřních zábran, které se mohou postavit do cesty tomu, oč usilujete.  

Zdroj: Kniha: Dan Millman Dvanáct bran na cestě k osobnímu růstu