Jak působí zákon akce = reakce v oblasti financí?

Akce = reakce

Jak působí zákon akce = reakce v oblasti financí? Používáme v ní pojem „výdaje“ (v orig. „Ausgaben“). V tomto slově je obsaženo slovo „dary“ („Gaben“). Při výdajích se jedná o dar; dar, který poskytnu někomu jinému. Dar, výdaj, je akce. A reakcí na tento výdaj jsou příjmy. Uložte si to, prosím, nesmazatelně do svých mozkových závitů: vaše příjmy jsou reakcí na vaše výdaje. Bez darů (výdaje) nejsou příjmy. A nyní vidíme, že je naprosto rozhodující, s jakým duchovním postojem uskutečňujeme výdaje. Jestliže vydáváme zdrženlivě, pak přijdou příjmy zdrženlivě. Jestliže vydáváme velkoryse, pak přijdou příjmy velkoryse. Krásně to vyjádřil Hans C. Leu, možná nejúspěšnější hoteliér ve Švýcarsku, v jednom interview (a to ve svém hotelu Giardino v Asconě každý den předvádí působení tohoto zákona): „Kdo počítá housky s máslem, nikam to nedotáhne. Velkorysost by měla být ctností každého hostitele.“ Akce = reakce. Jestliže někdo přistupuje k výdajům kramářsky, rozmrzele nebo s myšlenkou „to jsou pijavice“, pak se nemůže divit reakci – kramářským příjmům. Protože, co se skutečně stane, když řeknu „to je drahé“? Pak neoceňuji dostatečně výkon druhého! Myslím si, že to, co jsem dostal, neodpovídá plně částce, kterou jsem za to zaplatil. Tímto způsobem vzniká chudoba!!! Je to nevyhnutelné. Tímto způsobem jsme vyvolali recesi. Kdo se domnívá, že to, co kupuje, je příliš drahé, ten následkem toho vždy obdrží za své peníze menší protihodnotu – a nakonec tím ze sebe udělá chudáka. Hlubší příčinou je, že nedostatečně uznává výkon druhého (akce) a v důsledku toho je nedostatečně uznáván i jeho výkon (reakce).

Pomocí stejného mechanismu se ale vytváří i bohatství. Kdo koupí nějaký výrobek a myslí si přitom, že „je to cenově výhodné“, ten uznává výkon druhého, a proto bude přiměřeně uznán i jeho výkon. A když myslí „cenově výhodně“, znamená to, že dostane hodnotově více, než co za to vydal. Následkem toho bude stále bohatnout – dostává přece vždy víc, než dává! Cena věci přitom nehraje absolutně žádnou roli. Co platí, je naše představa o tom, co je „drahé“ nebo „cenově výhodné“, kterou máme v hlavě. Chudoba a bohatství se „vytvářejí“ v hlavě.

Majitel jedné malířské a natěračské firmy ve Francii, v níž se za deset let zvýšil počet pracovníků ze tří na dvě stě, to formuloval takto: „Když chceme dostat, musíme nejdříve dát.“ Platí samozřejmě víc než minimální mzdu a dává co možná nejčastěji dárky.

Nejhorší, co může podnik nebo člověk učinit po stránce svých financí je, že považuje všechno za „příliš drahé“ a redukuje své výdaje na minimum. To není nic jiného než praktické použití jednoduchého univerzálního zákona akce = reakce. Teď, prosím, neříkejte, že to je krásná etika nebo sentimentalita, že ale realita vypadá úplně jinak. To není pravda. Tento zákon nemá nic společného s etikou ani s morálkou. Ve vesmíru není morálka! Příroda nezná morálku. Morálku vytvořil člověk, aby ovládl jiné lidi. Kde bere člověk právo soudit druhé lidi? To odporuje nejhlubší zásadě křesťanství.

Podle mého názoru je to velmi nebezpečný zákon pro lidi, kteří o něm nic nevědí. Proto jsem se stal nezaměstnaným. Jeden muž proto ztratil za několik týdnů polovinu zraku – předtím se totiž vyjádřil, že už nechce svého zetě vidět. Kdo ale tento zákon zná, tomu se otevírají netušené možnosti.

Ještě jednou připomínám, že tento zákon platí nejen pro jednotlivce, platí i pro rodinu, podnik, národ a celé lidstvo. Souhrn myšlení národa určuje jeho „osud“. Co se týče katastrof, existují dvě kategorie. Některé katastrofy jsou následek přirozených změn v kosmu. K mnoha katastrofám ale prostě dochází následkem lidského myšlení, to znamená energií, které se tím uvolňují. Země je nemocná tímto myšlením. Jestliže máme v sobě konflikty, je asi snadno pochopitelné, že venku ve světě se vyskytují konflikty. Nemusíme se nad tím rozčilovat – to jen zhoršuje situaci -, stačí pouze, abychom změnili své myšlení. Všechno má svůj původ v našem myšlení. Znečišťování životního prostředí není problémem; problémem je naše myšlení. Skuteční znečišťovatelé této Země jsou psychické povahy, jsou to naše myšlenky. Hmotné znečišťování je pouze následek duchovního znečišťování.

Dávejte si proto pozor na své myšlení.

Na co se soustřeďujeme, to roste.

Chci zde upozornit na další následek našeho myšlení, jemuž věnujeme příliš malou pozornost. Jestliže jsou myšlenky energií, pak to přece znamená, že dodáváme energii věci, na kterou se soustřeďujeme. Souhlasíte? Všechno je energie a svým myšlením přidáváme další energii. Následky jsou úžasné:

Když se soustřeďujeme na své slabosti, pak slabosti rostou.

Když se soustřeďujeme na nemoc, pak nemoc roste.

Když se soustřeďujeme na konkurenci, pak konkurence roste.

Když se soustřeďujeme na nedostatek peněz, pak vzrůstá nedostatek peněz.

Když se soustřeďujeme na problém drog, pak vzrůstá problém drog.

Ale samozřejmě platí i toto:

Jestliže se soustřeďujeme na blahobyt, pak vzrůstá blahobyt.

Jestliže se soustřeďujeme na zdraví, pak vzrůstá zdraví.

Jestliže se soustřeďujeme na mír, pak roste mír.

Na co se soustřeďujete vy?

Uveďme malý příklad: na nádraží místní trati nedaleko mého bydliště byl násilně napaden a zabit muž. Článek o celé události vyšel spolu s fotografií muže na první straně místních novin. Kdo jen trochu zná zákonitosti, ten zná i následky zveřejňování takových zpráv. Tisíce lidí se sklánějí nad článkem, považují za špatné, co se stalo před jejich domovními dveřmi – a tím dodávají myšlence agrese další energii. Je to podobné, jako kdybychom přilévali olej do ohně. Touto událostí a obšírným referováním o ní se ve světě zvýšila agrese, to znamená, že se zvýšilo nebezpečí dalších agresivních činů. Skutečně to chceme? Domnívám se, že nevíme, co činíme – co způsobujeme svým myšlením. Naše myšlení má mnohem dalekosáhlejší následky, než si představujeme. Jestliže se ale podíváme na faktickou situaci na uvedeném místním nádraží, zjistíme, že každý den jdou tisíce lidí na nádraží, nastoupí do vlaku a nikdo je přitom neobtěžuje. Taková je faktická situace. Protože z toho nikdo nemá radost, neposkytujeme této skutečnosti svým myšlením, žel, energii. Jakmile se ale přihodí jedna negativní událost, rozčílíme se a poskytneme jí ještě dodatečnou energii, což znamená, že podporujeme negativní události.

Před nedávnem si komentátor ve švýcarské televizi stěžoval, že počet drogově závislých vzrostl, i když byly do protidrogové kampaně investovány miliony švýcarských franků! Samozřejmě, že drogový problém vzrostl; jinak tomu nemůže být, protože touto antidrogovou kampaní se problému užívání drog přece stále přivádí energie. Tímto způsobem nelze vyřešit ani drogový, ani jiný problém. Žádného trochu rozumného člověka nenapadne hasit oheň tím, že k ohni neustále přivádí kyslík. Právě to děláme jak se svými soukromými, tak společenskými problémy.

Tento mechanismus přirozeně platí i ve sportu. Sportovec, který se příliš silně koncentruje na svoje slabosti, nepředvede vynikající výkony. Skutečně mimořádným sportovcem se stane ten, kdo se umí radovat ze svých silných stránek. Kdo nedbá svých slabin, neoddává se sebeklamu, nýbrž využívá fundamentální duchovní zákon: nedodává svým slabinám energii, sílu, a tím se jeho slabiny stále zmenšují. Slabiny se nezmenší tím, že se na ně člověk soustředí, ale tím, že se soustředí na svoje silné stránky!

Co však dělá mnoho jednotlivců i podniků? Dají provést svou analýzu, aby zjistili, jaké mají slabé stránky. Myslí si, že tím je mohou překonat. To buď vůbec nefunguje, nebo jen s vynaložením obrovského úsilí – a to je všechno jiné než ekonomické. Soustředěním na slabosti se jim přivádí dodatečná energie – tedy přesně to, co nechceme.

Duchovní zákonitosti jsou nezměnitelné, neúplatné a všudypřítomné. Proto existuje pouze jeden logický a rozumný postoj a ten zní:

Ať už váš život v současnosti vypadá jakkoliv, soustřeďte se důsledně jenom na pozitivní události; tím jich přibude. To je tak jisté jako ranní východ slunce. I když prožíváte nejhorší smolné období svého života, vždy najdete něco, z čeho se můžete radovat.

Zdroj: Kniha: Princip LOL²A René Egli Dokonalost světa