Každý člověk má k dispozici veškeré vědění kosmu

 2.3 Všechno je JEDNO

„Již nemohl tolik hlasů rozeznat, veselé od plačících,

dětské od mužských, patřily všechny k sobě, nářek touhy

a smích vědoucího, křik hněvu a sténání umírajícího

- všechno bylo jedno, všechno bylo navzájem protkáno

a spojeno, tisíceronásobně propleteno.“

Hermann Hesse, Siddhárta

Předcházející kapitola byla pravděpodobně pro některé čtenáře už příliš velkým soustem. Teď však přichází ještě větší sousto. Stejně jako záležitost neobjektivního světa je i zásada „všechno je JEDNO“ něco, co se nevyučuje na žádné oficiální škole - přinejmenším ještě ne dnes. Pevně ale věřím, že tyto záležitosti, které znají fyzikové i mystici, budou za dalších padesát až sto let zařazeny i do učebního plánu oficiálních škol. A co je to sto let v nekonečnosti času?

Pocit odloučení je možná pro mnoho lidí jedním z největších problémů. Mám na mysli odloučení od jiných lidí, od přírody nebo vůbec od života. Tento pocit odloučení je však lidskou iluzí, ve skutečnosti takové odloučení vůbec neexistuje. Pocit odloučení vzniká z myšlení hlavou. Myšlení srdcem nezná pocit odloučení. Myšlenka odloučení je proto známkou toho, jak silně je naše hlava oddělena od srdce. V naší společnosti to vidíme na drogově závislých; to jsou lidé, kteří nejvíce trpí pocitem odloučení.

Od mnoha mystiků z minulé doby však víme, že neexistuje odloučení; v kosmu je pouze jednota. Všechno souvisí se vším. Podívejme se však, čím k tomuto tématu přispěly nejnovější poznatky fyziky.

V teoretické fyzice existuje celosvětově akceptovaná „Bellova poučka“. V roce 1964 totiž fyzik J. S. Bell upozornil na to, že „žádná teorie reality, která je kompatibilní s kvantovou teorií, nemůže vycházet z toho, že prostorově oddělené události jsou na sobě nezávislé“. Co to znamená? To přece neznamená nic jiného, než že nic v kosmu není odděleno od druhého! Neexistuje oddělení mezi lidmi, neexistuje oddělení mezi člověkem a přírodou, a neexistuje oddělení mezi událostmi, ať už je mezi nimi jakýkoli odstup!

Jinak vyjádřeno to znamená, že na každém místě vesmíru jsou informace o celku. Ještě zřetelněji formulováno to znamená, že každý člověk má k dispozici veškeré vědění kosmu! Asijští mudrci to vždy tvrdili. Dnes to potvrzují poznatky atomové fyziky. Citujme k tomuto tématu ještě jednou atomového fyzika J. E. Charona: „Každý atom je spojen s každým jiným atomem v kosmu, a to prostřednictvím substance (ducha!) antihmoty ... Všechno vědění je potenciálně přístupné všem atomům v kosmu.“

Tyto poznatky fyziky jsou zcela mimořádné. Nedostaly se ovšem ještě ani zdaleka do našeho myšlení. V kapitole „Princip LOLA“ budeme diskutovat o pronikavých účincích, jaké to má na život, na můj život, na život prodejce atd. Zde se snažíme zjistit, jak funguje svět.

Začalo to vlastně již ve 20. letech dvacátého století, a to kvantovou fyzikou. Ta postavila přírodní vědy na hlavu (vzpomínáte si: neexistuje objektivní svět). A postavila by v pozitivním smyslu i náš život na hlavu, kdybychom její poznatky brali vážně. Fyzik a badatel o chaosu Paul Davies ke kvantové mechanice poznamenal: „Smetla – jako předtím teorie relativity – mnoho hluboce zakořeněných domněnek o podstatě reality.“ To znamená: realita není taková, jak jsme si vždy mysleli. V kosmu nedochází k oddělení, ale je v něm jednota. To je realita.

To však není hraní pro fyziky, to je každodenní realita pro každého člověka. V tomto poznatku tkví řešení všech našich problémů.

Představte si: nic, co se děje na světě (a dokonce v kosmu!), od vás není odděleno. A naopak: ať činíte cokoli, působí to na celý svět (a celý kosmos!)! Cítíte, jakou máte odpovědnost? Tento poznatek v pravém slova smyslu bere dech. Co činíte – a myslíte! – působí nejen ve vaší rodině nebo ve vašem podniku, ne, působí v celém kosmu. Jste tedy mocný nebo bezmocný člověk? Vidíte, že stále znovu dospíváme ke stejnému tématu: k nepředstavitelné moci člověka.

Dosud jsme zjistili:

Mystici věděli, že všechno je JEDNO.

Atomoví fyzici vědí, že všechno je JEDNO.

Můžeme ale jít ještě dále. Také zenový buddhismus ví, že všechno je JEDNO. Symbolem toho je kruh – a to kruh, který se nakreslí od ruky tuší. Kruh představuje jednotu, obklopuje protiklady, není to „buď - anebo“, ale „nejen – nýbrž i“. Symbolem našeho myšlení, naší společnosti není kruh, ale přímka nakreslená podle pravítka. Čára, která odděluje. Odděluje s brutalitou dálnice. Symbolizuje naše přímočaré, dualistické, oddělující myšlení. Herbert Achternbusch to vyjádřil působivě „dálnice v mozcích“. Když si ještě představíme úsečku s šipkou na obou koncích, vidíme to, co si odporuje, dualitu. Oba směry vyznačené šipkou se spolu přou. Boj totiž také jednoznačně patří k ideji aristotelovské logiky „buď - anebo“.

Tímto způsobem se naše problémy nedají nikdy vyřešit, protože realita – jak jsme viděli – je úplně jiná. V rozporu s aristotelovskou ideou nedochází k oddělení, ale vládne jednota. Idea oddělení vede nevyhnutelně ke konfliktům a konflikty stojí zbytečně mnoho času a peněz. Konflikty nejsou ekonomické.

Možná teď namítnete, že nejste buddhista, takže neznáte východní myšlení. A zde dospíváme k překvapivému objevu: i Ježíš přirozeně věděl, že všechno je JEDNO. Protože žil před dvěma tisíci roky a tehdy ještě nebyly známy poznatky fyziky, které máme několik staletí, musel najít jinou formulaci. Jak známo, mluvil vždy v obrazech; také pomocí obrazů – nebo lépe řečeno: pouze obrazy – lze názorně podat nejkomplexnější fyzikální poznatky.

Ježíš řekl:

„Co jste učinili pro některého z těchto nejnepatrnějších,

učinili jste pro mne“ a rovněž „Já a Otec jsme JEDNO“.

Něco takového mohl logicky říci jen tehdy, když věděl, že všechno je JEDNO. Pak tyto věty dávají smysl, jinak ne. Je tedy velkým omylem myslet si, že idea jednoty pochází výhradně z Východu. Stojí na počátku křesťanství! Na začátku křesťanství stojí také idea lásky, a – jak ještě uvidíme – lásku nelze vysvětlit bez idey jednoty. Obojí jde ruku v ruce. V tomto směru má Ježíšovo učení přesvědčivou logiku.

Možná už jste slyšeli také o tomto přírodovědeckém experimentu: k rostlině byl připojen měřící přístroj. Opodál byly do vařící vody hozeny živé krevety. Co se stalo? Měřící přístroj zaregistroval reakci rostliny. To je možné jen tehdy, když rostlina není oddělena od krevet, když dochází ke komunikaci.

Také tento experiment potvrzuje fakt, že všechno je JEDNO. A potvrzuje výrok: co jste učinili pro některého z těchto nejnepatrnějších, učinili jste pro mne.

Jeden druh sportu je založen na ideji jednoty: aikido. V důsledku toho nejsou v aikidu vítězové ani poražení. Proto se nepořádá mistrovství světa v aikidu, ani není tento druh sportu zastoupen na olympijských hrách. Pro naše úvahy je však něco důležité a podivuhodné: vycvičený aikidoka (bojovník používající aikido) nemůže být poražen žádným bojovníkem z jiného druhu sportu. Opravdový aikidoka je neporazitelný. Nelze nad ním zvítězit. To souvisí nejen s mocí a s ideou jednoty.

Princip LOLA vám ukazuje, jak se můžete ve svém životě stát neporazitelným „aikidokou“.

Všechno je JEDNO – následky pro váš život jsou nedozírné.    

Zdroj: Kniha:  Princip LOL²A René Egli Dokonalost světa