Kdykoli se lidé potkají, střetnou se zároveň i jejich duše

Tajemství třetího poznání

Někdy má člověk pocit, že jeho srdce bylo nějakou událostí natolik zraněno, že už se takovému riziku nechce vystavit podruhé. Zde vám pomůže vědět, že srdce je nezranitelné. Vaše srdce je místem lásky ve vás a lásku nemůže nikdo zranit. Očekávání mohou být zklamána. Sebehodnocení může být poškozeno. Staré vzpomínky na zranění mohou vyplout na povrch. Brát a dávat nemusí být v rovnováze. Je možné vyvolat strach. Konkrétní zážitky mohou spustit všechny tyto reakce, ale o lásku ve svém srdci se určitě strachovat nemusíte. Láska z vás nevymizí. A pokud jste někdy zažili pocit, že jste lásku v sobě ztratili, ve skutečnosti jsou jenom jiné pocity a reakce natolik silné, že svou lásku pociťujete méně. Není to nic zlého, je to jen fáze, v níž je třeba vyřešit záležitost, která vám zakryla srdce.

Otevřít se novým příležitostem je jedním z možných řešení. Realita vás obtéká jako řeka nikdy nekončích možností a neustále nových variant. Vaše svobodná vůle má možnost volby a může řece sdělit své zásadní ano, nebo ne.

„Ano“ vypadá například takhle: „I kdybych byl ještě tisíckrát raněn a srdce se mi přitom lámalo, pokaždé budu znovu volit cestu lásky.“

Neviditelná síť

Ve svém životě jste spojeni

se všemi lidmi. Jak s těmi,

které máte rádi, tak i s těmi ostatními.

Energie těchto lidí se promíchávají

s průzračnými energiemi vašeho vlastního srdce.

Jejich podstatné rozhodování

v této neviditelné síti určuje,

koho nebo co budete napříště přitahovat.

Sebesláska je jedním z nějvětších a kolikrát nejtěžších životních témat. „Já“ nemůže milovat „sebe“ a sebeláska ve skutečnosti není možná. Není to tedy tak zlé, když se to nepodaří. Už samo toto poznání přináší mnoha lidem velkou úlevu.

Pojem „sebeláska“ znamená především lásku k svému vlastnímu životu, přijetí vlastního těla, vážit si svých schopností a být vděční za zdraví a sílu, které máme.

Největší výzvou pro vaši lásku k sobě samým představuje vždy chování druhých lidí. Kdyby neexistoval nikdo, kdo by působil na váš život a zprostředkovával vám dojem, že nejste dost dobří nebo pohotoví, že nejste dostatečně milí nebo atraktivní a tak dále, nikdy byste o sobě nepochybovali. Připadali byste si dokonalí a nezmítal by vámi odpor ani odmítání. Existovala by jenom láska a pocit identity se sebou i svým životem.

Odmítání sebe sama je tedy výsledkem předchozího odmítání druhými. Například dítě neví, co je pochybovat a odmítat sebe sama. Že člověk může odmítat sám sebe, to dítěti zprostředkují až druzí lidé, například rodiče, učitelé, nadřízení nebo partner.

Nikdo na to nenese vinu. Ani vy, ani ti druzí. Je to něco jako přírodní zákon, že lidé hodnotí a posuzují druhé lidi a dávají to najevo. Dokáže se od toho někdo zcela oprostit?

Lásku tedy nelze přivodit, a to ani k sobě samým. Ale je možné odklidit překážky, které nám brání milovat sebe sama.

Na cestě k větší lásce je proto důležitým úkolem vymanit se z vlivů, jež  neustále aktivují sebeodmítání.

V síti propojených duší

Kdykoli se lidé potkají, střetnou se zároveň i jejich duše. Setkání lidí jednou skončí, ale duše nevnímají čas, a proto zůstávají v kontaktu. Toto neviditelné spojení duší si můžeme představit jako kanál, který spojuje váš systém se systémem někoho jiného. Množina těchto duševních spojů vytváří neustále se měnící síť, jejíž součástí jste i vy.

Když se lidí uvnitř vaší osobní sítě vzájemně milují, respektují a podporují se, je to jeden z nejnádhernějších zážitků, jaké v životě existují. Pociťujete jistotu, vzájemnost, bezpečí a to, že jste milováni.

Jenže lidé ve vaší síti neusilují vždy jen o vaše dobro. Mnozí se starají především o sebe a své vlastní výhody. Pokud jste s takovým člověkem v úzkém emočním kontkatu, mohou jeho zájmy a vyzařování výrazně ovlivňovat váš život. Ve vašem „magnetu“ pak bude vždy působit ještě energie toho druhého a v důsledku toho budete pořád přitahovat, co vlastně nechcete.