Světelný paprsek je anděl I.

DŘÍMAJÍCÍ VĚDĚNÍ A PRVKY TOLTÉCKÉ MOUDROSTI

Pochopení ohromující úrovně dnešní vědy a jejích poznatků vyžaduje rozsáhlé studium. Platilo to i v prehistorických časech, kdy intelektuální vůdci předávali své vědecké poznatky vybraným studentům. Miguelovy lekce jsou spojením jeho intuice a vzdělání v různých oborech včetně astronomie, fyziky a biologie. Svoji moudrost uplatňuje na šamanské úrovni, v odlišné dimenzi reality, než po jaké se pídí většina vědců v laboratořích. Nabízí účinné vysvětlení přírodního světa tam, kde se metafyzické koncepce protínají s materiálnem.

Když se Miguelovi žáci zavazují naučit se, co zná jejich učitel, nastupují spirálovitou cestu. Miguel opakuje stejné základní koncepce znovu a znovu a pomalu po částech přidává nový materiál. S každým opakováním jinými slovy se jeho myšlenky vrývají do myslí žáků a formuje se v nich tak struktura jejich nového pohledu na svět.

Tato kniha sleduje zmíněnou spirálovitou cestu, v níž se Miguelovo učení postupně rozšiřuje a zahrnuje příbuzné myšlenky seskupené kolem základních. V počátečním bodě spirály je klíčová myšlenka známá moudrým domorodým lidem na celém světě už dávno: Vesmír je živá, velmi inteligentní bytost. Miguel učí, že i Slunce je živá bytost.

Každá planeta je orgánem sluneční bytosti. Slunce a všechny planety spolu tvoří jedinou bytost. Každá jednotka od elektronu po galaxii je jedinou bytostí, přičemž jsou všechny vzájemně spojeny. Náš vesmír je bytost vytvořená z celého souboru menších bytostí. Je mnoho vesmírů a spolu dohromady tvoří gigantickou bytost.

V každém atomu těla je elektron jakousi planetou. Pokud by na třetím elektronu sídlila živá bytost a vyhlížela by ze svého domova, viděla by lidské tělo jako hvězdy – naskýtala by se jí podobná scenerie jako lidem ze Země při pohledu vzhůru, do vesmíru. Makrokosmos se odráží v mikrokosmu. Lidské tělo i planety ovlivňují tytéž chemické a fyzikální zákony.

Jako obyvatelé naší sluneční soustavy uznáváme nadřazenost Slunce coby našeho středu. I když v galaxii je Slunce jen malou hvězdou, pro nás je velké. Poskytuje světlo, jehož energie udržuje na Zemi život.

Živé organizmy celý život zachycují a zpracovávají světlo. Přijímají energii v potravě a kyslíku. Lidé „spotřebovávají“ světlo už přeměněné na potravu rostlinami a zvířaty. Lidský mozek proměňuje tuto energii z hmoty v energii éterickou.

Materiální energie je zjistitelná a dokazatelná vědeckými metodami. Éterickou energii metodami spadajícími do rámce hlavního proudu vědy zjistit ani změřit nelze.

Nemůžeme dokázat, že nenávist a láska existují, ale zažíváme jejich účinky. Emocionální energie je energií éterickou.

Několik set let vědci v Evropě tvrdili, že základem hmoty a nositelem energie ve vesmíru je éter. Miguel říká, že éter skutečně existuje a teorie éteru začíná opět nacházet místo ve vědomí vědců mimo hlavní proud.

Snahy zkonstruovat takzvané generátory vesmírné energie využívající volné energie éteru podporují vlády v řadě zemí. Šamani nikdy nepochybovali o tom, že prostor mezi hvězdami, planetami, měsíci, asteroidy, galaxiemi a vesmíry (a v atomech našich vlastních těl) je naplněný éterem. Éter je médium přenosu, jímž se pohybují informace.

Základní mýtus obklopuje svět, v němž jsou přítomny tyto prvky:

Otec Slunce přináší světlo a teplo Matce Zemi.

Matka Země vytváří život, lidské tělo a mysl. Stejně jako sperma přináší do dělohy všechny informace potřebné k vytvoření lidské bytosti, tak sluneční světlo přináší Zemi energii a informace nezbytné k tomu, aby Země mohla vytvářet život.

Tohoto mýtu si váží domorodci všude  a je důvodem, proč Slunce tak často představuje Boha. Jako příklady mohou posloužit Apollón a Ra. Matka Země je lůno.

Slunce získává informace ze středu galaxie. Podobně jako ze Slunce k nám přichází světlo i z jiných hvězd. Vesmír vzájemně komunikuje prostřednictvím světla. Kondenzované světlo je nerv nacházející se ve vesmíru, kde probíhá neustálý tok informací. Data se pohybují v paprscích světla ze Slunce a jiných hvězd. Světelné paprsky jsou proto poslové a jedním ze synonym pro posla je „anděl“. Světelný paprsek je anděl, bytost ze světla nesoucí informace od centra naší galaxie ven, od hvězdy ke hvězdě, od Slunce k planetě.

Naše zdánlivě pevná těla jsou vytvořena z kondenzovaného světla, které z nás dělá nádoby ze světla podobné andělům. Naše pravá identita je andělská neboli jsme bytosti naplněné světlem. Jsme bytosti naplněné informacemi přicházejícími se světlem na Zem.

Primární zdroj všech informací leží v centru vesmíru. V naši oblasti vesmíru je zdroj umístěn v centru Mléčné dráhy, naší galaxie. Z místního hlediska je naším zdrojem Slunce. (Kromě vesmíru, který obýváme, je ještě mnoho dalších vesmírů.)

Informace přinášené světlem jsou známy jako dřímající vědění. Tajemství této moudrosti je kódovaná metoda nepřetržitě se obnovujícího života. Údaje udržující život, které jsou ve slunečním světle, dekóduje planeta Země.

Pokračování příště

Zdroj: Kniha: Přestaň se bát Toltécký průvodce ke svobodě a radosti Mary Caroll Nelson

  Knihu pro Vás rádi obstarají v osvědčeném, solidním a oblíbeném knihkupectví ZDE, spolu s milým dárkem pro Vás při každém nákupu