Toho večera měla nová číšnice náramnou honičku

Drobnosti

  Některé věci se očím světa jeví jako velmi velké (vlastnictví domu, dvě auta v garáži, peníze na bankovním kontě) a očím Ducha jako velmi malé – ne proto, že by na nich bylo něco špatného, ale proto, že jsou to věci pozemské,které se obrátí v popel a prach.

Něco ti možná nepřipadá důležité,

ale je velice důležité, abys to udělal. MAHÁTMA GÁNDHÍ

           I my umíme dělat drobnosti, které se očím Ducha jeví jako vskutku velké: prosté činy altruismu, ohleduplnosti a vlídné laskavosti, jichž si oči světa třebas ani nepovšimnou, ale jež zazáří jako signální ohně, až se jednou ohlédneme a budeme chtít zrekapitulovat svůj život.

           Tyto drobnosti vám nejlépe popíšu pomocí několika případů.

Povzbudivý vzkaz 

Před pár lety jsme s rodinou jedli v místním restaurantu,kde jsme byli předtím už víckrát. A zrovna toho večera měla nová číšnice náramnou honičku; zjistili jsme, že je tam druhý den a jeden z kuchařů jako natruc onemocněl. Bylo tam nabito a servírka pomalu ztrácela hlavu. Objednali jsme si; objednávku potvrdila, ale udělala jednu chybu. Omluvila se nám, odhrnula si vlasy z čela a uháněla zpátky do kuchyně, aby omyl napravila. Neřekl bych, že toho večera byla nějak zvlášť okouzlující, ale nevzdávala to.

           Když jsme dojedli, nechal jsem jí hodně velké spropitné; to proto, abych upoutal její pozornost ke vzkazu, který jsem jí napsal (nerad mlátím pusou naprázdno). Na tom lístku stálo: „Je nám jasné, že dnešní večer byl pro vás perný, ale rádi bychom vám řekli, že jste do své práce vložila všechno – opravdu jste ze sebe vydala to nejlepší. Chceme, abyste věděla, že to oceňujeme.“ Kdo někdy pracoval jako číšník nebo číšnice, ví, co podobný vzkaz může znamenat pro člověka, který má zrovna pernou službu. I dneska často nechávám číšníkům takové lístečky s několika slovy uznání; zjistil jsem, že podobné vzkazy mohou povzbudit také zaměstnance pošty i jiné lidi, jimž se málokdy dostane ocenění.

           Neokolkuji tam, nečekám, až si ta osoba lísteček přečte, ale několikrát se mi už stalo, že při placení účtu za mnou dotyčný číšník nebo číšnice přišli k pokladně. Jedna servírka mi řekla, že je právě velmi znechucená a chystá se s touhle prací seknout; měla slzy v očích a bylo zřejmé, že prožívá skutečné pohnutí – a to jen díky obyčejnému vzkazu, jen díky drobnosti.

Jsou to jen peníze

Když přejíždím most Golden Bridge či jiný most, kde se platí mýto, mám ve zvyku zaplatit i za auto, které jede za mnou; požádám úředníka v budce, aby tomu člověku popřál hezký den, a hezký den popřeji i výběrčímu.

           Cizí člověk je pro mě přítel, s nímž jsme se ještě nepotkali. Když ten, za něhož jsem zaplatil mýtné, dojede k budce a zjistí, že za něj zaplatil cizí člověk, možná že až se příště podívá na neznámého člověka, je pravděpodobnější, že na něj přátelsky kývne nebo se s ním dá do řeči. Kdoví, třeba to s ním pohne natolik, že příště zaplatí za někoho mýtné i on – čistě proto, že mu to připadá hezké.

           Jestli máme náhodou napjatý rozpočet nebo bydlíme v kraji, kde se na mostech mýtné neplatí, můžeme si užít zábavy tím, že za někoho, komu vypršela parkovací doba, zaplatíme parkovné; možná díky nám zažije příjemnější den, než kdyby našel za stěračem pokutový lístek. Takovýhle čin říká: „Ahoj, jedeme v tom společně. Třeba příště ten parkovací automat nakrmíš za mě zase ty!“ Nečekejme však, že to ten člověk udělá.  

Zdroj: Kniha: Dan Millman   Nevšední okamžiky