Zázrak na škole

ZÁZRAK NA ŠKOLE

Co se stane, když budu vědomě a aktivně vyhledávat v jiných lidech jen to dobré?

Následující příběh zní jako pohádka, ale přesto je pravdivý.

Byla jednou jedna škola...

A když se dostavil návštěvník, byl obyčejně už po jediném dni schopen ukázat, které děti jsou „problémové“. Byly vidět ve školní zahradě, na chodbách i ve třídách. Bylo snadné je poznat, bylo jich asi deset.

Už po několika dnech si také pamatoval jména oněch deseti dětí. Jména dětí, které měly největší problémy. Desítka, jež se pohybovala „na hraně“ či v „zóně zvýšeného nebezpečí“.

Jednou přišla na školu nová učitelka s novým, zcela odlišným myšlením. Pozvala fotografa a nechala udělat krásné fotky oněch deseti dětí, jež poté dala zvětšit. Později uspořádala setkání dospělých pracovníků školy, prostě celého personálu.

Vybrala jednu z fotek a pověsila ji na zeď – tak, aby ji všichni hned viděli. A každý příchozí se skutečně na chvilku zastavil a mlčky na ni zadíval. Učitelka poté představila cvičení, ve kterém měl každý z dospělých říct o vybraném dítěti něco zajímavého a pozitivního. Jeden po druhém, jak přišel na řadu. Školní zdravotní sestra řekla, že Jennifer k ní často chodí do ošetřovny a vždy mluví moc hezky o své mladší sestře. Učitel angličtiny se zase zmínil o tom, že dívenka umí hezky zpívat a zná hodně anglických písniček. A tak to šlo dále: Každá z přítomných osob řekla o dítěti jednu pozitivní věc (kdo chtěl, mohl i několik). Každý se soustředil pouze na popis velikosti Jennifer.

Pak přešli ke druhému portrétu, byl to chlapec Thomas a celá procedura se opakovala. Postupně přicházely na řadu další a další obrázky... A každá tvář, každá představa se před očima dospělých kouzelně proměnila.

Na této škole se pak stal zázrak. Když následujícího dne dospělí potkali Jennifer na chodbě, měli úplně jiné emoce. Prostě byly vysílány jiné signály. (Dospělí cítí méně strachu než děti, a především méně viny.) A našich deset dětí se od nynějška setkávalo s mnohem větším počtem usměvavých tváří než dosud. Pro Jennifer a ostatní to bylo jako závan čerstvého vzduchu k dýchání.

Přijměte skutečnost, že:

Nemohu změnit celý svět.

Jediné, co mohu změnit, je můj způsob

nazírání na svět.

A svět se nakonec změní také.

Vyzkoušejte tuto metodu i vy, třeba s kolegy, s rodinou nebo se zákazníky... Je výhodné, obzvlášť když pracujete ve skupině, když máte k dispozici fotografie, na něž se můžete soustředit. Nejsou ale nutné, funguje to i s vnitřními představami.

Nyní můžeme udělat shrnutí kapitoly: Zázraky se vždy dějí tehdy, když nastane změna vnímání: od vidění strachu k vidění lásky.

Po přečtení pohádky z předchozí kapitoly jsem si začal uvědomovat pravdivost následujícího sděleni:

Každá myšlenka o jiném člověku, která je naplněná láskou, je pravdivá.