Celestinské proroctví (The Celestine Prophecy) James Redfield

Celestinské proroctví (The Celestine Prophecy) James Redfield

Kniha Celestinské proroctví (The Celestine Prophecy) Jamese Redfielda vyvolala velký čtenářský ohlas, protože se dotýká psychologických a duchovních otázek, které si poslední dobou klade stále více lidí. Hlavní hrdina, který touží poznat smysl života, se vypraví do Peru, aby pátral po tajemném Rukopisu objeveném v Celestinských ruinách, jehož šíření se oficiální místa snaží všemi prostředky potlačit. Rukopis formou devíti vhledů osvětluje cestu duchovního růstu jedince v kontextu duchovního vývoje celé společnosti.

První vhled ukazuje fenomén duchovního procitání podněcovaného tajemnými shodami okolností. Neustále přibývá lidí, kteří svůj život chápou jako odkrývání své duchovnosti, jako cestu duchovního růstu. Přitom si všímají, že je na této cestě vedou tajemné, jakoby nahodilé shody okolností, které záhy dostávají hlubší smysl.

Druhý vhled staví současnou situaci lidského společenství do perspektivy historického vývoje v posledních pětistech letech. V tomto období se (západní) civilizace výrazně odklonila od tradičních náboženských hodnot a ideálů směrem k hodnotám světským v podobě využívání přírodních sil a technologického pokroku pro zvyšování životní úrovně, blahobytu a pohodlí. Lidé se začali starat o to, jak více mít. Otevřenost k tajemným shodám okolností nás nyní vede zpět k péči o duši, starosti o to, jak více být.

Třetí vhled potvrzený dnes teorií relativity a objevy kvantové fyziky ukazuje, že nežijeme ve světě pevné hmoty, ale ve světě dynamické energie. Vše je energie. Tuto energii si můžeme uvědomovat a svou pozorností také směrovat. Kam zaměřujeme pozornost, tam proudí energie.

Čtvrtý vhled odkrývá, jak každodenně při kontaktech s druhými lidmi na sebe stahujeme jejich pozornost, a tudíž i jejich životodárnou energii. Když se nám to daří, cítíme se silnější, ale druhé tím oslabujeme a často podněcujeme k tomu, aby se snažili energii vybojovat zpět. Boj o vzácnou lidskou energii je prapříčinou všech mezilidských konfliktů.

Pátý vhled říká, že boj a konflikty skončí, pokud si uvědomíme spojení s duchovní energii v našem nitru, spojení zvěstované mystiky všech tradic. Každý může navázat toto spojení, jehož určovacími znaky je prožívání vnitřního klidu, harmonie, štěstí, lehkosti a lásky.

Šestý vhled odhaluje, že chceme-li mít trvalé spojení s vnitřní duchovní energií, musíme se v první řadě odpoutat od způsobu, kterým získáváme energii od druhých lidí. Rukopis popisuje čtyři typická podvědomá ovládací dramata – Zastrašovatel, Tazatel, Rezervovaný a Lituj mě. Každý člověk inklinuje k jednomu z nich a tato tendence se obvykle formuje v dětství jako reakce na ovládací dramata rodičů. Od rodičů na druhou stranu získáváme i základy pro náš individuální duchovní rozvoj, který je syntézou a pokračováním jejich životních postojů, duchovního zaměření a snah.

Sedmý vhled ukazuje, že lepší poznání našeho životního příběhu a jeho východisek posiluje naši vnímavost vůči tajemným shodám okolností, které nás vedou k našim duchovním cílům. Na duchovní otázky, které si klademe, dostáváme odpovědi prostřednictvím snů, prozřetelnosti a intuice. Přitom často vědomě či nevědomě asistují druzí lidé, jakoby každé setkání a každá událost měla svůj význam pro náš duchovní vývoj.

Osmý vhled odkrývá proměnu mezilidských vztahů, když díky vlastnímu spojení s vnitřní duchovností neusilujeme o pozornost druhých, ale naopak jim ji věnujeme. Tímto dáváním energii paradoxně přijímáme, pomáháme tak druhým i sami sobě na naší spirituální cestě labyrintem světa. Zvlášť pozitivní vliv má tento přístup při výchově dětí nebo ve skupině lidí, kde všichni osmý vhled znají a vědomě praktikují.

Devátý vhled naznačuje utopistickou proměnu celé společnosti, ke které v budoucnosti dojde v důsledku masového praktikování předchozích vhledů. Materiální statky obstará vyspělá automatizovaná technologie a lidé – plně soustředění na produchovnění svých životů – se v poslední instanci zcela odpoutají od materiálního světa.

I když kniha je oblíbená a po svém prvním vydání v roce 1993 figurovala desítky týdnů mezi bestsellery, nevyhnula se jí ani kritika. Náročnější čtenáři poukazují na slabou propracovanost děje, který slouží jen jako prostředek k uvedení autorových spirituálních idejí. Vysvětlování jednotlivých vhledů má přednost před vývojem charakterů postav nebo rozvíjením děje. James Redfield to připustil s vysvětlením, že chtěl napsat spíš příběh ve formě podobenství, než standardní román.

Závažnější připomínky zaznívají z teologických a filozofických fakult. Celestinské proroctví nás nabádá k hledání významu a smyslu svého života prostřednictvím osobních zkušeností a subjektivní reality. Pravda je zde to, o čem jsme osobně přesvědčeni. Teologové namítají, že tento relativismus vylučuje Boha jako potenciální odpověď na konečnou otázku života. Bez Boha nemáme žádný transcendentální smysl pro vesmír, ve kterém žijeme, ani pro naše individuální životy. Filozofové upozorňují na fakt, že je-li energie vším, pak bychom se měli snažit spíše sebeodevzdáním splynout s jejím rytmem, řádem a harmonií, než se ji snažit ovládat. Snaha vědomě ovládat energii může posilovat ego, které je ovšem hlavní překážkou duchovní realizace.

Redfieldovo Celestinské proroctví uvádí řadu důležitých duchovních a psychologických poznatků, uspořádává je do logického celku a vyvozuje z nich praktické závěry a podněty pro osobní duchovní růst. Pokud nejste literární gurmáni a pokud nikdy nezapomínáte, že na omezeném počtu stran nelze postihnout všechnu moudrost, pak tato kniha určitě stojí za přečtení. Prakticky totéž platí o stejnojmenném filmu, který byl podle knihy natočen v roce 2005.