Jsem víla, která ti bude pomáhat vyplnovat své sny
Víly velmi pomohly Lise Center a nasměrovaly její život pozitivním směrem. Lisa byla nezaměstnaná a pronajímala si pokoj v domě přítelkyně a její děti žily jinde. Lisa zoufale toužila, aby už o Vánocích mohla žít spolu se svými dětmi, ve svém vlastním domě. Rovněž si přála změnit svou dosavadní kariéru sociální pracovnice za zaměstnání v oblasti alternativního léčení.
Lisa vzpomíná: „Strávila jsem co nejvíce času venku a denně hledala práci. Snila jsem o tom, že budu zase žít spolu se svými dětmi. Představovala jsem si, jak všichni trávíme Vánoce spolu v mém domě vyzdobeném tak, jako by to byla chaloupka Santa Clause.“
Jednou ráno Lisu meditace přivedla ke kreslicímu papíru. Vybrala si kousek růžového papíru a začala kreslit, aniž by měla jakoukoli představu o tom, co bude kreslit. Říkala: „Když jsem kreslila, slyšela jsem, jak mi někdo něžně šeptá do ucha a říká „Né´,“vlasy delší. Né´, uši nakresli spíše takhle. Ano, to je ono.“
Nakones se Lisa zeptala, co kreslí. Hlas jí odpověděl: „Ne co. Koho!“ A tak se Lisa zeptala, koho kreslí. Hlas jí odpověděl: „Lilitte. Jsem víla, která ti bude pomáhat vyplnovat své sny. Jsem s tebou a ty mě kdykoli můžeš zavolat o pomoc.“
Pokaždé, když Lisa ztrácela víru, že najde své nové zaměstnání, podívala se na růžový papír s portrétem Lillite a požádala ji o pomoc. Brzy poté Lisa dostala nabídku – báječnou práci v hospicu v sousedním kraji. Její nový vedoucí se jí zmínil o tom, že ví o domě poblíž hospicu, který je k pronájmu.
Když Lisa poprvé tu chaloupku uviděla, věděla, že je tady doma. Přejela dřevěný most, zaparkovala před domem a uviděla malou říčku protékající před zahrádkou. Většina pokojů byla vyzdobena stejným odstínem růžové barvy jako její portrét Lilitte.
O těch Vánocích se Lise splnil její sen. Byla spolu se svou rodinou, ve svém horském domku, který ozdobila vánočními světýlky, girlandami a stužkami.
Lisa říkala: „O těch Vánocích jsem se cítila tak požehnaná. Šla jsem ven, abych připevnila červené stuhy na každou stranu dřevěného mostu, a slyšela jsem něžný hukot řeky tekoucí pode mnou. Podívala jsem se okolo na vysoké stromy a děkovala Bohu za výsadu žít v horách. Začala jsem se vracet zpátky k domu a otevřeným oknem uviděla světýlka a ozdoby našeho stromku.
Zapadající slunce ozářilo jasně zelenou, plechovou střechu pokrývající můj domek. Slyšela jsem, jak někdo šeptá a věděla jsem, že to je moje víla, která se raduje, protože mám radost. Můj malý domek vypadal přesně jako chaloupka Santa Clause. Vcházela jsem do domu a v uších mi zněl šum křídel mé víly!“
Poznámka: kdo má problémy s vizualizací, prostě jen jednoduše vemte do ruky papír a pastelky a nechte se vést svou rukou,i kdyby se vám zdálo, že malujete nesmysly, najednou zjistíte, že to má někde tvar a formu a jméno si vymyslet, to přeci není problém, první, co vám na jazyk přijde a nepřemýšlejte nad tím, prostě to nechte jen plynout.
Samozřejmě, někdo víly nechce,ale má vztah třeba k drakům, jednorožcům, aj. bytostem, tak si nakreslete je.Síla je ve vás a v tom obrázku a vše pak už záleží na tom, jak se do věci vcítíte a jaké myšlenky vás budou provázet dál.
Zdroj: Kniha:Doreen Virtue Víly
