Člověk si připadá v kauri-lese jako mraveneček

  Ráno si s Lenkou přivstaneme. Sedíme pak na pláži a pozorujeme horizont. Tmavě fialové nebe se začíná pomalu rozjasňovat, barvy nabírají na intenzitě. Z červené se stává oranžová a z ní žlutá, až se nám první sluneční paprsky, ostré jako jehly, vbodávají do očí. Dál se již do slunce dívat nedá, začíná den a je na čase probudit Jakuba a Veroniku.

„Z pelechu, mlaďoši!“ zakřičím a zalomcuji stanem tak prudce, že málem spadne. „Dnes jdeme do lesa, do takovýho, že budete valit oči.“

Veronika už musí být vzhůru a ihned reaguje: „A rostou tam houby?“ překvapí mne otázkou.

„Teď v zimě asi těžko, ale o ty mně nejde. Rostou tam kauri-stromy, které jsou strašně starý a tak tlustý, že je ani deset lidí neobejme. Jeden z nich je přes padesát metrů vysoký a říkají mu Bůh lesa.“

„Tak za tím Bohem!“ vykřikne Jakub, který naši konverzaci poslouchal, vyrazí ze stanu a vytrhá kolíky ze země, že v jeho troskách pohřbívá svou sestru.

Celý den jsme na cestě, než dorazíme do Waipoua Kauri Forest, tak se nazývá chráněná oblast, ve které přežily místní drancování přírody damaroně jižní, jak se kauri-stromům správně česky říká. Většina, těchto pro Nový Zélad specifických stromů, byla v minulosti vykácena. Jediný obří kmen může dát přes dvěstě kubických metrů velice kvalitního dřeva, ideálního stavebního materiálu!

Tane Mahuta pojmenovali Maorové nejvyšší kauri – v překladu Bůh lesa, ale impozantnější roste nedaleko od něho Te Matua Ngahere – Otec lesa, který je sice nižší, ale má obvod kmene šestnáct metrů a je přes dva tisíce let starý.

Hustým pralesem se k nim dostaneme po stezce obklopeni menšími kauri-stromy, nikau-palmami a až deset metrů vysokými kapradinami, připomínajícími kokosové palmy. Člověk si připadá v kauri-lese jako mraveneček.

Opět jsem vyveden z celoživotního omylu. Vždycky jsem si myslel, někde jsem to četl, že kauri je jehličnatý strom, ale teď zjišťujeme, že má malé tuhé lístky. A také konečně vidím skutečnou podobu vzrostlého exempláře: nad mohutným válcovým kmenem se rozkládá ohromná, do široka rozvětvená koruna.

Celý týden nám trvá, než procestujeme Severní ostrov a dostaneme se k jednomu ze tří jeho nejsevernějších cípů, k majáku na skalnatém mysu Cape Reinga. Reinga znamená v maorštině podsvětí. Domorodci byli přesvědčeni, že se odtud vydávali duchové mrtvých na cestu do jejich původní domoviny.

U mysu se střetávají vody Tasmanova moře s vodami Tichého oceánu a zde začíná naše další dvouměsíční pouť nyní už pořád jižním směrem.

 Zdroj: Kniha:  Nový Zéland Leoš Šimánek