Jak nevhodné pro ženu v jejích letech!

 Myšlenky jsou sdělení - 1

Následující věta je vždy pravdivá.

Při každém setkání s jiným člověkem se mohu vždy něco naučit.

Zkuste analyzovat myšlenky, které vás napadly, když jste prožívali setkání s jinými lidmi. Napadlo vás hodně myšlenek, není-liž pravda? A všechny přišly zčistajasna, nečekaně a z mnoha různých důvodů, například, že někdo má určitý zevnějšek anebo je nějakým způsobem oblečený. Případně také proto, že vám připomínal nějakého jiného člověka, s nímž jste měli v minulosti vztah nebo tak podobně.

Můžeme mít pozitivní a oslavné myšlenky vyvolávající nadšení. Ale můžeme mít také o jiných osobách myšlenky odsuzující, hodnotící nebo zesměšňující. Všechny myšlenky se objevují s rychlostí blesku v okamžiku setkání s lidmi.

Co ale všechny tyto myšleky znamenají?

Zdalipak mají moje myšlenky vliv na to, jaká je pravda o těchto lidech?

Nebo vytvářejí jen iluze a falešné představy o ostatních lidech?

Zkuste na okamžik prověřit, co je pravdy na tvrzení, že nikdy nemáte neutrální mínění o jiných osobách. Všechny myšlenky buď přikrášlí pravdu, anebo posílí lež o těchto osobách.

Přemýšlejte – co když je na tomto tvrzení trochu pravdy?

Všechny vaše myšlenky o jiných lidech vám něco sdělují – o vás samých.

Podíváme se na pár příkladů.

První příklad.

Dva lidé sedí v restauraci. O několik stolů dál sedí stará osmdesátiletá žena. Má jasně červené obarvené vlasy. Jeden z oněch dvou návštěvníků restaurace si říká: „Jak nevhodné pro ženu v jejích letech! Tak křiklavá, nevkusná barva!“ Druhý si v duchu říká: „To je fantastické! Je příjemné vidět starou dámu, která na sebe stále dbá.“

 Dvě zcela odlišná mínění a ani jedno z nich není neutrální.

 První z nich vytváří bázeň a odstup (a zakládá se na strachu), druhé přináší zvídavost a isnpiraci (a nezakládá se na strachu).

 Tyto dvě různé myšlenky přinášejí dvě různá sdělení. Komu jsou tato sdělení adresována? Osobám, které si je myslí, anebo osobě s červenými vlasy?

Druhý příklad.

Louise je na něčí oslavě. Jde ke dvěma pozvaným a vřele se s nimi pozdraví. Jedna z těch dvou osob si o ní myslí: „Ta je ale dotěrná! Jsem zvědavý, co vlastně od nás chce?“ Druhá si o ní myslí: „Vážila k nám cestu, jen aby nás pozdravila. To je od ní milé!“  Opět dvě zcela odlišná mínění a opět ani jedno není neutrální. První z nich vytváří strach (pohyb dozadu), druhý z nich je přátelský (pohyb dopředu). Obě tyto myšlenky přinášejí sdělení – pro osoby, které si je myslí.

 A nyní v klidu pročítejte:

Moje myšlenky o jiných lidech mi přinášejí poselství – o mně samém.

A to je něco úžasného! To, co vidím v jiných lidech, je vždy důsledek mé vlastní volby. Jiný člověk se může rozhodnout, že bude v těchto osobách spatřovat něco jiného. Všechno, co vidím v jiných osobých, je výsledek mého myšlení. Vidím jen to, co chci vidět.

Na závět kapitoly znovu popřemýšlejte o této větě:

Při každém setkání s jiným člověkem se mohu vždy něco naučit.

***

Jedna věc je povzbudivá. Nic z toho, co se o sobě dozvím, mne nemůže zranit. Všechno mně může pouze obohatit!

Zdroj: Kniha: Kay Pollak

Štěstí není náhoda