Mraky Dobra a Zla

I mnozí z mých žáků  dodnes stále odmítají kolektivní zodpovědnost. Často mi opakují, že už pochopili, proč oni nejsou a nemohou být zodpovědní za všechno kolem sebe a pak najednou bác, přijde Dr. Len s knihou Hooponopono a s naprosto odlišným učením, kdy vlastně za všechno odpovídáme všichni. A s tím se prý odmítají ztotožnit, protože oni přeci nemohou za takové hrůzy jako jsou války, týrání dětí, zvířat, hladomor aj. Jenže – je mi líto, mí žáčči, i vy, ostatní – můžete za to rovněž. Nikdy však nikoho nepřesvědčuji o tom, že to musí pochopit ihned, k tomu, abyste toto téma přijali za své, potřebujete osobní vývoj a ten někdy může trvat velmi dlouho.

Takže: proč jsme každý odpovědný za všechno z hlediska energie – toto čtení není právě jednoduché, doporučuji proto si ho vytisknout a čas od času se k němu vrátit.

..Dr. Hew Len vysvětloval, že naprosto vše, co hledáme i co prožíváme, se děje uvnitř nás. Chceme-li cokoli změnit, je třeba zaměřit se dovnitř, nikoli ven. To je princip dokonalé zodpovědnosti. Neexistuje viník. Já jsem vše.

Kdosi položil otázku: „Jsem zodpovědný i za to, jestli se někdo stane obětí znásilnění či dopravní nehody?“

           Nato se Dr. Hew Len zeptal: „Uvědomili jste si někdy, že máte-li problém, jste vždy jeho součástí? Za všechno nesete stoprocentní zodpovědnost a nikde neexistují zadní vrátka, kterými byste mohli utéci před něčím, co se vám nezamlouvá. Jste zodpovědní za všechno. Naprosto za všechno.“

Dokonce i když pracoval v psychiatrické léčebně, kde se setkal s vrahy a násilníky, převzal zodpovědnost. Pochopil, že tito lidé jednali na základě vzpomínek, na základě určitého programu mysli. Aby jim pomohl, musel odstranit vzpomínky. Jediným způsobem, jak toho mohl docílit, bylo čištění. Se svými pacienty se tak nemusel osobně vůbec setkat. Pouze si prohlížel jejich záznamy a stále tiše opakoval čtyři formulky směrované k Božství: „Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti.“ Použil všechno, co znal, aby vrátil pacienty do nulového stavu. Pacienti se nakonec uzdravili.

           V jednoduché formulce „Miluji tě“ se nacházejí tři prvky – vděčnost, úcta a transformace – které mohou proměnit vše.

A jak se k tomu staví věda a reiki

Každičká kapička energie je stejně jako molekuly vody ve skutečném oceánu spojena s celkem. Hodíte-li do moře kámen, ovlivní všechny atomy v moři, poněvadž každá molekula je napojena na všechny ostatní a působí na ně.

Hmota se skládá ze vzájemně propojených energetických polí vibrujících na různých frekvencích.

Studie kvantové fyziky dokázaly, že realita se skládá z energetických vzorců a že vědomí tyto energetické vzorce podporuje. Takže svět formy existuje jako hustá koncentrace energie vibrující na frekvencích, které můžeme zaznamenat našimi smysly.

Stejně jako používá rozhlasová stanice určitou frekvenci, na níž vysílá svoje programy, tak i naše pocity (energie v pohybu) vibrují na určitém kmitočtu. Lidé, kteří s našimi pocity rezonují, vibrují na stejném kmitočtu a pravděpodobně mají podobné emoční vzorce jako my – stejné nebo opačné – které pak odrážejí zpět k nám.

Také naše nejnitěrnější přesvědčení mají určitou frekvenci. Když je vyslovíme nahlas, dáváme jim ještě větší energie a ve vesmíru ještě nabírají svouji přirozenou kvalitu. Tak naše vyslovená přesvědčení ovlivňují dění na světě. Navíc další lidé rezonují s energetickou frekvencí tohoto přesvědčení. Jinými slovy, vibrují souhlasně na stejném kmitočtu. Když se tak stane, jsou naše přesvědčení přitahována zpět do našeho života, aby se nám ukázala jako v zrcadle. To nám dává příležitost podívat se na ně, a když je to nezbytné, změnit je. Nezrcadlí se nám pouze negativní přesvědčení. Například vystupujeme-li jako milující a důvěryhodní lidé, budeme zřejmě do našeho života přitahovat lidi, kteří jsou podobně jako my důvěryhodní a starostliví.

Sheldrake je anglický biolog, který stanovil existenci polí, jež jsou samooorganizující a samoregulační systémy v přírodě a které organizují a udržují vzorce vibrační či rytmické aktivity. Částice jsou k sobě přitahovány morfickou rezonancí tak, aby vytvořily pole, jež se neustále pohybují a mění. Když se změní jedna částice v poli, ovlivní to celé pole. Tato koncepce se zřejmě dá uplatnit na všech úrovních, počínaje kvantovými fenomény až po chování jednotlivých sociálních skupin.

V lidském kontextu morfická pole spojují jednotlivé členy prostřednictvím extrasenzorické a energetické rezonance (vědomí), procesem nezávislým na čase a prostoru. Proto také když někdo odpustí, pocítí osoba, které bylo odpuštěno, účinek okamžitě bez ohledu na to, jak daleko se nachází.

Kvantoví fyzici nedávno dokázali, že emoce kondenzují jako energetické částice, které, když se jako emoce neprojeví, uváznou v prostorech mezi atomy a molekulami. To je doslova ten filtr, který se začíná zanášet.

Nauka o energiích nám říká, že ve skutečnosti jsou naše těla hutná kondenzace vzájemně propojených energetických polí a stejně jako u hologramu veškerá hmota sestává z energie vibrující v určitých vzorcích.

Nejlépe pak se člověk učí na příkladech a zde máte jeden velmi dobrý na zapamatování si:

Představte si na okamžik jeden z kovových pilířů podpírajících budovu. Vypadá dostatečně pevně a náš hmat a zrak nás informují, že se jedná o něco pevného, silného a těžkého. Avšak my také víme, že tento pilíř se skládá výhradně z atomů. Naše poznání o atomech nám říká, že každý atom se skládá z protonového jádra, kolem něhož obíhá nesmírně vysokou rychlostí jeden nebo více elektronů.

Abychom se poučili o prostorových vztazích mezi jádrem a protonem, představme si basketbalový míč uprostřed fotbalového stadionu. A teď si vybavte předmět velikosti golfového míčku, který obíhá kolem basketbalového míče rychlostí tisíce mil za hodinu a opisuje kruh o poloměru velikosti stadionu. To nám dává hrubou představu o velikostních rozdílech mezi jádrem a elektronem a obrovskýcm prostorem mezi nimi.

Z toho můžeme vyvodit, že atom se skládá z 99,99% prosotoru. Protože hmota se skládá pouze z atomů, musí se také skládat z 99,99% prostoru. Takže i opěrný kovový pilíř je 99,99% prostoru. Vy jste také 99,99% prostoru.

Pilíř vypadá tak hutný ze stejného důvodu jako vrtulka v elektrickém fénu, když je v chodu. Když se fén netočí, vidíte mezi jednotlivými listy vrtulky prostor a můžete tam vložit prst. Když se vrtulka začne rychle otáčet, nejsou už mezery vidět. Navíc když se pokusíte vložit mezi listy ruku, narazíte na neproniknutelnou stěnu. Stejně jako listy vrtulky je každý fyzický materiál složen z množství elektronů, které se otáčejí tak rychle, že se našim smyslům jeví jako pevné.

Kdyby se elektrony v pilíři, který podpírá budovu, přestaly točit, pilíř by okamžitě zmizel. Kdyby se přestaly točit také ostatní elektrony, zmizela by celá budova. Nezůstaly by po ní žádné ruiny, ani prach, prostě nic. Přihlížejícímu by se zdálo, že budova se prostě vypařila nebo zmizela.

Hmota je prostě vibrace – nic víc, nic míň. Naše smysly jsou naladěny na tyto vibrace a naše mysl je proměňuje na hmotu. Zní to divně, ale je to tak.

Souhrn: všechny naše myšlenky, naše vědomí, podvědomí i nevědomí tudíž vysílá do okolí neustále signály a ty se kupí od nás všech ve vzduchu jako velká mračna, řekněme vznozně, Dobra a Zla. Přitom není rozlišeno a zpodrobněno Zlo jednotlivě,ani Dobro. Jsou to prostě jen rozlišené záporné a kladné částice. Když je jich hodně, mohou rozpoutat i tu válku a proto jsme i my jednotlivci i za ni zodpovědni.

Uvádím jeden nádherný příklad za všechny, na němž opět nejlépe pochopíte, proč tomu tak je:

Nelson Mandela nám ukázal cestu

To, jak Nelson Mandela vyřešil situaci v Jihoafrické republice, když na počátku devadesátých let, definitivně skončil apartheid, je zářným příkladem toho, jak transformovat energii prostřednictvím Radikálního odpuštění. Apartheid, politický systém nadvlády bělochů, který ovládal tuto zemi tři čtvrtiny století, udržoval bílé a černé v separaci – bílé v luxusu a černé v nevýslovné chudobě. Mandela sám byl vězněn 26 let. Po svém propuštění se stal prezidentem své země. Jihoafrická republika byla zralá na krvavou lázeň odvety, přesto ji Mandela přivedl k úžasně pokojnému přechodu – jeho charakteristickým rysem nebyla pomsta, ale odpuštění.

Nezáleželo přitom ani tak na tom, co udělal, aby zabránil krveprolití, ale jak zacházel s energií. Odmítl se pomstít a jménem všeho lidu překonal archetyp oběti. Tím se naopak zhroutil energetický vzorec možného násilí, které hrozilo vypuknout pod sebemenší záminkou. Jižní Afrika se stále nachází v přechodném období a není bez problémů, ale učinila takové pokroky, o nichž jsme se před pár desítkami let ani neodvážili snít.

Naše kolektivní poslání transformovat archetyp oběti vyžaduje, abychom si vzali příklad z Mandely a posunuli se dál za zkušenost oběti. Pokud to neuděláme, zůstaneme beznadějně připoutáni k naší zranitelnosti a archetypu oběti.

Když se vám podaří to, co Mandelovi, vzniknou možná brzy kolem nás jen ty mračna Dobra ve smyslu slova jako takovém.

I já jsem stále ještě na Cestě, ale tím, jak člověk víc a víc začíná chápat souvislosti nejen vědecké, ale i to něco mezi Nebem a Zemí, mění se a zákonitě mění i svou energii myšlenek. Stává se stále silnějším a pevnějším vysílačem,který silně září do okolí svou sílu osobnosti.

Zdroj: Knihy: Colin C. Tipping Radikální odpuštění, Adam Doktor snů, Joe Vitale Svět bez hranic a autorka článku Iva Höllmüller