Nebát si přiznat, jak věci doopravdy jsou
Lidé jsou různí. Třeba ti, kteří mají problémy, život jim nefunguje tak, jak by chtěli, ale myslí si, že je to tak „tak normální“, a nebo zase ti, kteří se tváří, že jim to nevadí. S těmito lidmi se mnoho nesetkávám, protože nevyhledávají změnu, a tudíž nevyhledávají ani mě.
Častěji se setkávám s těmi, kteří by moc rádi něco změnili, ale nevědí jak. Ale i mezi nimi jsou rozdíly. Nejhlavnější rozdíl je ten, že někteří to říkají a u toho zůstane a někteří to skutečně udělají.
Mnohdy se tváříme, že opravdu již chceme ve svém životě radikální změnu a přestat s problémy a bolestí, ale přesto na nich z nějakého důvodu stále lpíme. „Zdravý rozum“ mnohdy nechápe, a tak se snažíme a snažíme, anebo nakonec nesnažíme. Problémem však bývá, že čím více se snažíme, tím je problém větší a větší, neboť je znásobený naší snahou. Představte si například, že ve svých podvědomých programech máte uloženo pravidlo, že „kdo má peníze, přijde o ně“, nebo „mít peníze znamená, že ostatní tě nenávidí“, nebo třeba ještě něco horšího: „Kdo má peníze, zabijí ho.“ Nemusí to být vždy takto dramatické, ale i mnohem méně destruktivní zákon nám může zabránit peníze mít. Naše mysl je vlastně rozpolcená a nějaká naše část, přestože na vědomé úrovni peníze chceme, to prostě vidí jinak. Naše mysl totiž pracuje na vědomé úrovni, což u běžného člověka činí zhruba 20%, a dále na podvědomé úrovni, což je zbylá část. Podvědomých programů je nekonečné množství a na této úrovni nás řídí. Týkají se života, světa, druhých lidí, vztahů a především nás samých a také třeba peněz atd. Dokud nesjednotíme „všechny své části“ k jednotné akci, výsledek bývá zmatený.
Na seminářích hledáme „skryté šotky“, kteří nám brání dosahovat toho, co chceme. Podle předem určených témat, která na sebe vzájemně navazují, hledáme naše vlastní omezení v podobě našich vlastních myšlenek. Neboť vše byla napřed jen myšlenka.
Co k tomu potřebujete? Především odvahu přiznat si pravdu. Nebát si přiznat, jak věci doopravdy jsou. Nebát se podívat, co je za tím, nebát se podívat na minulé zkušenosti a přiznat si opravdové pocity, které v souvislosti s tím máte, nebo jste měli. Být ochotni podívat se na věci jinak. Nelpěte na potížích! Hledejte nové možnosti! Ty nejúžasnější možnosti jsou ve vás samých!
Na seminářích mě fascinují příběhy i samo setkávání s lidmi. Každá skupina je nějak zvláštní, vždy se sejdou ti „správní lidé“. Jejich příběhy jsou vždy na nějaké úrovni podobné či se nějak doplňují. Mají tak možnost prozkoumat celý problém z různých úhlů a ujasnit si souvislosti i prostřednictvím ostatních. Vždy, když nějaká skupina pracuje společně na nějakém tématu, její energie je mnohonásobně větší než energie jednotlivce. Síla skupiny, která se chce dostat z chudoby, má vysoký potenciál.
Jednou si vzpomínám, že jsem byla fascinována rychlostí zpětné vazby po jednom kurzu. Účastnice tohoto semináře byla mladá žena, kterou jsem předtím nikdy neviděla. Přijela se svou přítelkyní a zůstala na první tři stupně. Mladá žena žila se svým přítelem a původně se tvářila, že je v jejím životě vše v pohodě. Během další práce se postupně rozvzpomínala. Žila totiž v bytě a o domě nechtěla nic slyšet. Začala přicházet na to, jak své přání a touhu bydlet ve svém domku popřela. Myslela si totiž, že „v domě se všechny vztahy ničí“, že lidé, kteří mají dům, spolu přestanou komunikovat a mít se rádi. Všechno prostě špatně skončí... Hledaly jsme, proč si to myslí, a možná i na základě jaké zkušenosti si to myslí. Známe totiž každou vteřinu svého života a máme ji uloženou v naší buněčné paměti. Vzpomněla si. Pochopila a změnila svůj záměr. Vrátila se domů. Poprvé v životě se bavila se svým přítelem o domě. Domluvili se, že ve skutečnosti po domě touží oba. A že chtějí bydlet na vesnici a také mít blízko rybník a tak...
Mladá žena mi telefonovala čtrnáct dnů po semináři. Nahlas se smála a vyprávěla: „Paní Jodránová, představte si, co se mi stalo! Je to úžasné! Ozvala se mi moje teta. Darovala mi pozemek. Je to tam nádherné. Na konci vesnice a je tam rybník. Budeme stavět dům...“ A dále mi ještě líčila neuvěřitelné shody náhod, které od té doby zažívala, že se třeba šli najíst do místní hospody a tam zrovna obědval zeměměřič, který zaměřoval v blízkém okolí, a nabídl jim stavbu i pozemek zaměřit atd. Byla šťastná. Otevřela svého džina. Její energie byla velmi silná. Rozhodla se a dělala patřičné kroky. Vše šlo jako na drátkách.
Bylo příjemné poslouchat její zprávy. Jak úžasné je, když lidé uchopí moc nad svým životem nejlépe tím, že začnou dosahovat toho, co chtějí. Jak úžasné je, když pochopíme, jakou moc vlastně máme.
Zdroj: Kniha: Moje peníze Zdeňka Jordánová