Ohýbat lžičky vědomím
Ohýbat lžičky vědomím
Původní realitou není hmota, nýbrž vlnění. To dokazují výzkumy fyziků, především astrofyziků.
Kdyby bylo atomové jádro velké jako hrachové zrnko, byl by elektronový obal sto sedmdesát metrů vzdálený od jádra a mezi tím by kromě energie nebylo vůbec nic. A i to jádro a elektrony nejsou ničím jiným než mikroskopickými světelnými částečkami, které však lze také vidět jako čisté vibrace. Jinými slovy: široko daleko ani stopy po pevné hmotě.
O Uri Gellerovi, ohýbači lžic, jsem dřív například pevně věřila, že jen podvádí a považovala ho za dobrého kouzelníka iluzionistu. Ale pak mě poučili různí přátelé a známí. Ohýbat lžičky – žádný problém.
Protože konec konců se taková lžička skládá převážně z prázdného prostoru a že si „normálně“ udržuje tvar lžičky, spočívá v jeho vědomí tohoto tvaru. Zázrakem vlastně není změkčení lžíce silou myšlenek (při vzdálenosti sto sedmdesát metrů mezi atomovým jádrem a elektronovým obalem...) – opravdovým zázrakem je spíš to, jak se tomuhle „nic“ vůbec podaří si udržet stabilní tvar... To je skutečně záhada!
Například Reiner se lžičkou mluví a bere ji vážně jako součást celkového vědomí. Řekne jí, že se může povznést nad statisíce ostatních lžiček jako jedinečné umělecké dílo, když změkne a nechá se ohnout. Hladí ji a „mazlí“ se s ní. Zakrátko ji několikrát spirálovitě stočí, ohne ji dopředu, do strany nebo dozadu, jak ho právě napadne. Lžička pak vypadá jako kdyby ji zahřál a pak ohýbal. Bez „souhlasu“ lžičky je to proveditelné jen pomocí žáru vysoké pece a kleští. A to jí prosím stačí jen domluvit...
Jeden můj přítel posílá do lžičky sluneční energii a jedna známá prosí o pomoc své andělíčky strážníčky. Na technice zřejmě nezáleží, jedinou podmínkou je důvěra, že se to podaří.
SOUHRN: Když se dá superpevná kovová lžička klidně ohnout do spirály, pak musí být mnohem jednodušší si prostě objednat správný byt, správného partnera, ideální zaměstnání atd.
NEZAPOMEŇ: Myšlenky formují hmotu. A jestli tě může přesvědčit jen nějaká fyzická demonstrace, tak si ji objednej nebo se zapiš do kurzu ohýbání lžic při Bazilejských dnech PSI či kdekoliv jinde.
Také bys mohl jet do Lourd, kde jsou k dispozici dokumenty o 2000 věděcky uznaných „zázračných vyléčeních“.
Vědomí „volné svobodné energie“...
... mají i indičtí jogíni, kteří pomocí tanečních rituálů a dýchacích technik dosahují bezbolestnosti. Po takovém rituálu si nechají propíchnout kůži tuctem jehl, ale přitom neukápne ani kapka krve a na kůži nezůstanou jizvy ani rány. Nejzajímavější to však je, když vystoupí sám mistr takové skupiny. Jeden si například uřízne špičku jazyka před západním publikem a běžícími kamerami, ukazuje obecenstvu vypláznutý zbytek jazyka, počká, až ho kamera zabere zblízka a zase si „přilepí“ zpět uřezanou špičku. Jen jedno je přísně zakázané: během představení se ho nesmí dotknout žádný skeptik. Kdo už zažil nejrůznější účinky různě vysokých vibrací a energií, ví proč: nižší vibrace křečovitého nebo pochybujícího člověka mohou srazit mistrovy vibrace tak, že už si jazyk nikdy pořádně nepřilepí.
To je stejné, jako když přijdeš do kanceláře, zpíváš si a pískáš a hned tě někdo okřikne: „Fujtajfl, musíš pískat tak falešně? Prosím tě, ušetři nás!“ Tvoje nálada je okamžitě v háji, tvoje melodie taky. A s tím jogínovým zvykem je to stejné...
7:10 000
Levou, logickou polovinou mozku můžeme přijmout za vteřinu zhruba sedm vjemů (světlo, zvuky, pachy atd.). Pravá, abstrakně vnímající polovina přijímá až deset tisíc podnětů za vteřinu. Většina z nich se ukládá do podvědomí, což jinými slovy znamená: poměr mezi tím, co vědomě vidíme a chápeme, a tím, co ví naše podvědomí, náš vnitřní hlas, činí 7: 10 000.
Takže víme minimálně tisíckrát víc, než víme, že víme. Je to jasné?
Zdroj: Kniha: Objednáváme si z vesmíru Bärbel Mohr