Přejídání pod vlivem stresu
„Zastavte svět! Chci vystoupit!“
„Utrpení přestane být v jistém smyslu utrpením, jakmile pochopíme jeho význam.“ – VIKTOR FRANKL
U obětí týrání nebo zneužití v dětství, kteří nezpracují svůj potlačovaný hněv a sebeobviňování, se dospělost často podobá jejich poznamenanému dětství. Tito lidé, jak v osobním, tak v pracovním životě vstupují do vztahů, které by se daly charakterizovat naprosto stejně: citovým zneužitím a týráním. Mohou být dokonce pyšní na svou výjimečnou vnitřní sílu a schopnost snášet takovou nepřízeň osudu. Cena, kterou však za snášení takové bolesti platí, je obrovská.
Ti, kteří naopak vyrůstali v harmonickém a láskyplném prostředí, nesnesou jakýkoli náznak zneužití nebo zanedbání ani v dospělosti. Pokud pro ně začne být atmosféra v zaměstnání nepřijatelná, začínají si hledat jinou práci. Osoby, které mají zkušenost se zneužitím, týráním či zanedbáním, a které se pokoušejí podobnou zkušenost snášet i v dospělosti – ať už v manželství nebo v práci, nebo jinde – budou také projevovat známky nespokojenosti. To znamená, že i oni přiberou a projeví se u nich problémy se zdravím. Avšak je mezi nimi jeden zásadní rozdíl: oběti zneužití popírají spojitost mezi tím, co prožívají, a tím, jak na to reaguje jejich tělo. Nechtějí vidět souvislosti a všechno zlehčují.
Mezi stresem a týráním či zneužitím je rozdíl. Avšak jak stres, tak týrání, či zneužití vedou k přejídání. Rozdíl mezi oběma pojmy je jemný, ale významný:
· Stres je nevyhnutelný, zatímco zneužívání či týrání se dá vyhnout.
· Při stresu nejsou narušována vaše osobní práva, zatímco u zneužívání či týrání ano.
· Stresové situace mohou zvýšit vaši sebehodnotu a vnitřní sílu, zatímco zneužívání či týrání vás ponižuje a dostává na kolena.
· Chcete-li se přestat přejídat pod vlivem stresu, pak stačí, abyste vy osobně učinili jisté kroky a změny; zatímco skončit s podněty k přejídání pod vlivem zneužívání či týrání vyžaduje, aby se oběť od osoby, která ji poškozuje, vzdálila.
Zvýšení váhy po opuštění hnízda
Pokud bylo vaše dětství plné vřelých citů, lásky, péče a ohleduplnosti, mohli jste být chráněni před stresem až do dospívání, případně do rané dospělosti. Tehdy se pak často stane, že první samostatná zkušenost s tvrdým světem dospělých zapůsobí na člověka obrovským šokem, protože není na drsný svět a problémy samostatného života připraven. Právě toto první setkání se stresem může být spouštěčem nutkavého přejídání a v důsledku toho, zvýšené váhy.
Pracovala jsem s řadou žen, které si stěžovaly, že nikdy neměly potíže s váhou, dokud neopustily domov a nezačaly studovat vysokou školu. Podobnou zkušenost má Grace, která v osmnácti letech odešla studovat na prestižni univerzitu, která však byla vzdálena více než 300 kilometrů od jejího domova. Dělala všechno proto, aby byla na tuto známou školu přijata, a byla odhodlána být nejlepší ze třídy, podobně jako tomu bylo, když byla na střední škole:
- Grace brzy zjistila, že se z velké ryby v malém rybníce stala malou rybou v rybníku velkém. „Vysoká škola byla mnohem těžší než jsem si myslela!“ vzpomínala při terapii. „Musela jsem dřít, abych si udržela aspoň dvojky!“ Na střední škole zvládala studijní program jedním prstem.
Její studijní potíže ještě umocňoval pocit naprosté opuštěnosti. Stýskalo se jí po rodičích, po sestře, po milém, i po přátelích. Bylo pro ni těžké navázat přátelství s ostatními studenty, kteří si hráli na bůhvíjak světaznalé. Kromě toho jí to ani nedovoloval nabitý studijní rozvrh, a tak jí nezbývalo ani mnoho času na odpočinek.
Všechen tento stres spustil u Grace obrovskou chuť k jídlu, jakou předtím nikdy nezažila. Živila se samými potravinami s vysokým obsahem tuku: pizzou, hamburgery a hranolkami. Když jedla, cítila se blaze. Jejímu vyhladovělému žaludku i duši chutnalo skvěle. Jedla mnohem více než kdykoli předtím, a navíc potraviny s mnohem větším obsahem tuku, než kdykoli předtím. A cvičila a pohybovala se mnohem méně než kdykoli předtím. Díky tomuto režimu přibrala třináct kilogramů, které se rozložily po její 160 centimetrů vysoké postavě. Cítila se tlustá a to ještě prohlubovalo její plachost.
Grace samozřejmě nebyla nikdy týraná ani zneužívaná. Vyrostla v lůně milující rodiny a nikdy předtím se nechovala jako na něčem závislý člověk. Našla jsem sice v jejich rodinné historii alkoholismus, ale nikoli u jejich rodičů. I to však stačí, aby měla jisté dispozice k nutkavému přejídání, případně k závislosti na alkoholu. Někteří lidé mají podobnou genetickou dispozici, která spí, a neprojeví se, dokud se neobjeví žádoucí spouštěč. Dokud nejsou tyto osoby vystaveny velkému stresu nebo zneužití/týrání či zanedbání, skryté sklony se neprojeví. Grace se však ve svých osmnácti letech setkala s ohromující dávkou stresu poprvé. A to bez znalosti východiska z tohoto stavu – emocionálního porozumění a podpory anebo cvičení. A tak se – aby potlačila svou bolest – začala přejídat.
Zdroj: Kniha: Zbavte se svých kil bolesti Doreen Virtue
Přejídání pod vlivem stresu