Příběhy o rajčatech

 Příběhy o rajčatech

I. Případ 17-leté dívky s cukrovkou:

Tato dívka měla skryté a částečně projevené alergie. Když jsem jí navrhl, aby pila víc vody a vzdala se „rajčat“, následovala hotová exploze. „Pokud nemůžu jíst rajčata, to už nemůžu jíst vůbec nic! To můžu zrovna umřít!“ Na tuto reakci jsem neodpovídal protichůdnou reakcí. Již jsem se poučil, že když se váže na jednu potravinu příliš mnoho emocí, může to být velmi tragické.

II. Já sám jsem zažil jednu „krásnou historku“ s rajčaty. Studoval jsem ta nejrůznější pravidla výživy a také jsem je na sobě zkoušel. Když totiž čteme nějakou knihu, nikdy nevíme, jak to ve skutečnosti s jejím autorem vypadá. Četl jsem jakýsi článek na téma „Rajčata vyvolávají psychickou nerovnováhu“. Večer jsem šel s kamarádem do restaurace. Tam jsem jedl hovězí polévku se zeleninou, poté syrový talíř a pil jsem vodu. Mozzarella byla ozdobena bylinkami a 9 malými kolečky rajčat. Do té doby jsem již celé měsíce nejedl rajčata a již jsem téměř ani nevěděl, jak vypadají a chutnají.

A nyní ležely na mém talíři. Můj vztah k rajčatům byl do té doby neutrální. S velkou chutí jsem tedy snědl talíř se sýrem, bylinkami a rajčaty.

Když jsem přišel domů, měl jsem ještě napsat pár dopisů a namluvit na kazetu nějaké články.

Normálně mi to vždy šlo od ruky. Většinou jsem diktoval věty tak, že se mohly hned napsat. Tak jsem si sedl za svůj psací stůl a začal jsem. Po druhé větě jsem již nevěděl, co jsem řekl v první. Pásek běžel víc dozadu nežli dopředu. Začal jsem tedy psát. Jakmile jsem napsal řádek, již jsem nevěděl, co jsem chtěl dál napsat. Smysl první části věty již neměl nic společného s její druhou částí. Brzy jsem zjistil, že s tím nic nesvedu. Pro tento večer mé u-silování (v pravém smyslu slova) skončilo. Sedl jsem si k televizi a pak šel spát. Příští ráno mi psaní dopisů i diktování šlo velmi dobře a v obvyklém tempu. Legasthenické příznaky z předešlého večera jsem si spojil s rajčaty.

Tato historka mě přivedla k přemýšlení. Nemusel jsem tento experiment opakovat. Kdysi jsem měl rajčata rád a také jsem je hodně jedl. Ale člověk by se měl naučit vzdávat se věcí, které měl vždy rád. To je všeobecné pravidlo, které přirozeně trochu souvisí s životní filosofií. Neměli bychom se příliš zaměřovat na to, co známe. Když se trošku vzdálíme od ohniska svého zájmu, poznáme jednak účinek a jednak obrovskou nabídku toho, co máme k dispozici kromě rajčat, papriky, jahod a kiwi.

III. Můj vlastní zážitek emoční alergie

Během svého kinesiologického školení jsem se naučila, že paprika, rajčata a jahody vyvolávají alergie v emoční oblasti. Nemohla jsem tomu uvěřit, protože jsem se živila převážně touto zeleninou a ovocem.

Domnívala jsem se, že nemám žádnou alergii. Proto jsem jedla oblíbenou zeleninu a ovoce klidně dál. Jednoho dne jsem zjistila, že jsem již týdny nevzala z těchto potravin do úst nic. Během svého cvičebního programu jsem je prostě vynechala, aniž bych se nad tím nejak zamýšlela. Neměla jsem na ně prostě „náladu“.

Po asi půl roce „abstinence“ jsem pozvala svou přítelkyni na večeři. Na jídelním lístku byl salát z paprik, rajčat, bobů a tuňáka. Pomyslela jsem si: „Teď přijdu na to, jak to ve skutečnosti je.“ Salát jsem s chutí snědla. Byl výborný a ještě jsem si přidala. Jako poslední jsme si daly jahody se šlehačkou. Ano, ty mi také chutnaly!

Na druhý den ráno mi bylo nějak divně. Neměla jsem žádné tělesné problémy, ale má nálada a pohled na svět nebyly úplně v pořádku. To se plně projevilo, když jsem promluvila se svými zákazníky a spolupracovníky. Byla jsem agresivní, netrpělivá, prostořeká, zlá a cítila jsem v sobě příval hněvu – vše bez jakékoliv vnější příčiny. Ptala jsem se neustále sama sebe: „Co se děje?“ Náladové chování jsem u sebe znala již z dřívějška. Střídavě jsem upadala z jedné nálady do druhé, a to celé roky. Žila jsem s tím, považovala jsem to za součást své osobnosti. Tento stav jsem „ztratila“ díky svým každodenním energetickým cvičením. Náhle však byl znovu tady – a mně samotné toto chování připadalo velmi divné.

Teprve odpoledne jsem si svůj stav dala do souvislosti s večeří předešlého dne. Tento stav byl zakrátko zažehnán, když mi Kim ukázal cvičení, díky nimž se mé upadlé energie vyšplhaly znovu nahoru. Tento zážitek mi pomohl lépe pochopit vliv alergií na naše emoce.

                                                                           Do-Ri Rydl

Zdroj: Kniha:   Kim da Silva  Kineziologie a stravování