„Pryč se zmrzlinou!“

 Uvědomuj si celým tělem

Většina z nás je ochotná vidět svá fyzická pochybení. Cesta k mistrovství těla a ducha plodí rovněž ochotu uznat vlastní psychické a emocionální slabůstky - jsme díky tomu schopni hledět na sebe v méně lichotivém světle. Každý z nás má své stinné stránky, oblasti, kde jsme stále ještě nezralí nebo málo vyvinutí. Tyto vlastnosti zůstávají často skryté (člověk je maskuje zejména před sebou samým a před svým svědomím), jen aby mohly vyplout na povrch v období neklidu, krize či tlaku.

Kladem odpor tomu, že bychom si mohli uvědomit své psychické a emocionální slabosti, protože je snazší rozpoznávat chyby fyzické – výsledky totiž může člověk pozorovat očima. Když například mine baseballový míček, pokazí úder v golfu nebo když jeho tenisové podání skončí v sítu, je nad slunce jasnější, že se dopustil chyby.

Emocionální a psychické slabosti se rozeznávají nepoměrně obtížněji, protože následky takových slabostí nejsou tak zřejmé ani nemusejí následovat bezprostředně.

Také platí, že se důvěrněji identifikujeme se svou myslí a emocemi nežli se svým tělem. Většina lidí váhá víc, když má přiznat, že trpí psychickou nebo emocionální chorobou – nemoci těla se přiznávají snáz.

Člověka zasáhne víc, když mu vynadají do pitomců nebo nezralých janků, než když mu někdo řekne, že je nemehlo.

To, s čím se ztotožnujeme, zpravidla hájíme.

Prodavač zmrzliny tlačil svůj vozík po parku a zastavil se, aby si poslechl, jak tam jakýsi chlapík zaníceně řeční. Když řečník vykřikoval: „Pryč s fašisem! Pryč s komunisty! Pryč se zpupnou vládou!“, zmrzlinář přitakával a usmíval se na znamení souhlasu. Ale vzápětí mu úsměv zmizel ze rtů a zmrzlinář s kyselou tváří odešel, mumlaje si pod vousy něco nepěkného, protože řečník nakonec dodal: „Pryč se zmrzlinou!“

Zdroj: Kniha:Dan Millman   Škola pokojného bojovníka