Svět zvířat - Delfíni
Delfíni a velryby jsou odjakživa našimi spojenci a přáteli, o velrybách se dokonce říká, že jsou to vesmírní strážci na Zemi, pro ty z vás, kdo by chtěli být zasvěcení do nádherné hravé energie defíního reiki, krystalového delfíního reiki a velrybího reiki, doporučuji zasvěcení do reiki delfíní trilogie
Možná si kladete otázku, jak je to s jinými sexuálními praktikami ve světě zvířat, dovolím si zde uvést tedy jednu ukázku, která mi zároven poslouží k tomu, abyste nenavštěvovali a tím nepodporovali držení vysoce inteligentních zvířat v zajetí, jakými bezesporu delfíni jsou
Zvrácenosti a zločiny
V zajetí, v akvaparcích, se sexualita delfínů rozjitří, zvrátí, pokřiví. Samci začínají být brutální. Útoční. Třou si penis o vše, co se hýbe. Mají násilnické sklony. Sdružují se do skupin a napadají a nutí ke styku samice. Masturbace se stává posedlostí.
Samice ukájejí své libido různými předměty: například Dolly, samice delfína skákavého, která utekla z vojenského výzkumného střediska na Floridě, byla pozorována, jak používá veslo jako robertka. Jiné samice k témuž účelu používají předměty, s nimiž cvičí při delfíních představeních: bojky, hole, míče...
Můžeme si klást otázku, zda je výraz „perverze“ vůbec u zvířat vhodný. Avšak i když jsou naše pozorování zlomkovitá, bylo u kytovců zaznamenáno chování, jež se z určitého „mravního“ hlediska jeví jako „odlišné“, „pochybné“, „společensky nevhodné“ či dokonce „zločinné“.
Nikdy není daleko k projevům homosexuality – mezi samci i samicemi. A nejen v zajetí, kde jsou běžné, ale i na svobodě...Čím více sledujeme stáda delfínů skákavých, plískavic či kulohlavců, tím jistěji konstatujeme, že sexuální vztahy mezi jedinci téhož pohlaví jsou četné. Jde o homosexualitu v tom smyslu, jak jí rozumíme my lidé? Těžko říci. Hlazení mezi jedinci téhož pohlaví může být pouhým projevem přátelství. Jak ale zařadit chování dvou samců, kteří plavou břicho na břichu, penis proti penisu, a udržují si erekci až do vyvrcholení? A co vede dvě samice k tomu, aby si navzájem třely vulvy a na první pohled z toho měly potěšení?
Existují nahrávky takových scén.
Samozřejmě nevíme nic o psychologii kytovců: není možné zjistit, zda někteří z nich rádi ovládají druhé nebo jsou sami ovládáni, působí bolest nebo si nechávají bolest působit (sadismus a masochismus), nevíme nic o jakékoli další sexuální „deviaci“ z těch, jimž se s chutí oddáváme my, zástupci druhu Homo sapiens.
Jsou dva druhy chování, jež dnes naše společnost odsuzuje (a kriminalizuje) nejpřísněji: znásilnění a pedofilie.
Znásilnění bylo u delfínů pozorováno nejen v uzavřeném bazénu (kde je zčásti vysvětlitelné, protože každé vězení způsobuje pomatenost), ale i na svobodě. V zálivu Shark Bay, ve slavné australské lokalitě Monkey Mia, odedávna proslaveném svými „miloučkými“ delfíny skákavými („přátelé lidí“ a „pacifisté“), se dávaly dohromady skupiny dvou až šesti samců, které oddělovaly samice od stád, a to i mimo období říje, a nutily je k bolestivým sexuálním aktům. Oběti se pokoušely uniknout, ale pachatelé byli silní, rychlí a vychytralí. Není v tom velký rozdíl oproti „kolečku“, jakému se věnují pubertální party někde ve sklepě na předměstí...
Co se týče sexuálních vztahů s nedospělými, existují, ale mají svá pravidla. U delfínů, stejně jako u některých velkých opic blízkých našemu druhu (například u bonobů), je účast mládat všeho věku na milostných hrátkách – mezi sebou i dospělými – tolerována. Přinejmenším, když jde o dospívající jedince a o všeobecné zaučování do tajů života. Zdá se, že u delfínů stejně jako u bonobů jde o způsob, jak vybíjet agresi, jak mírnit sociální napětí. Hlazení, tření, „polibky“, masturbace, ba i náznaky koitu či krátká spojení (heterosexuální i homosexuální), to vše je zcela běžné. Všichni se tomu nadšeně oddávají.
Avšak stejně jako u antropoidů nebo lidí existuje u kytovců tabu incestu. Když mladí samci dospějí do reprodukčního věku (stejně jako u lidí kolem 10 až 12 let), najednou už nemají právo navrhovat pohlavní hrátky sestrám, sestřenkám, tetám a tak dále, a samozřejmě ani matkám. (Zdá se, že ve vztahu otců s dcerami je zákaz podstatně méně silný...) Mladíci musejí odplout, opustit skupinu ovládanou dominantní samicí a prožít si veliké a nebezpečné dobrodružství. Plavou daleko. Když to jde (a ti, komu se to nepovede, mají velmi malou šanci přežít), přidají se ke skupině mladíků, s níž zůstanou dobrých deset let. Teprve ve věku 20 až 25 let budou dost silní a vyspělí, aby zkusili štěstí a stali se dominantními samci. Jen tak budou s to se samicemi své nové rodiny předávat dál genetické dědictví.
Zdroj: Kniha: Yves Paccalet Tajemný život delfínů