Teorie červených praporků

Zásadní je věnovat pozornost těmto vodítkům, neboli praporkům, a jednat podle nich. Když to uděláte, život jako by plynul hladkým tempem. Když ne, narazíte na kodrcavé boule, strašidelné retardéry anebo rovnou na neproniknutelnou zeď.

Vyprávěl jsem několika přátelům u oběda o své teorii červených praporků. Jeden z nich se dostal do spletitého obchodního vztahu. Když jsem vysvětloval, že než se dostal do toho spletence, patrně tu byly žluté praporky, aby ho upozornily na nadcházející problémy, požádal mě o příklad.

Rozpomněl jsem se, že před desítkami let jsem přijal klienta, který byl nakonec učiněná noční můra. Nakonec jsem ho musel vyhodit, vrátit mu peníze a popřát všechno nejlepší. Byl to velmi nepříjemný zážitek. Když jsem dumal nad tím, proč jsem se mu vůbec upsal, uvědomil jsem si, že v terénu byly žluté praporky od prvního dne, kdy jsem se s ním setkal, ale já jim nevěnoval plnou pozornost.

Ty žluté praporky byly věci jako nepříjemný pocit v žaludku; to, že jsem si povšiml nějakého divného prohlášení nebo divného chování; to, že mi přeběhl trochu mráz po zádech, když řekl o někom jiném něco, co působilo negativně nebo nepatřičně. Nevěnoval jsem důkladnou pozornost těmto žlutým praporkům, protože ten klient mi platil hodně peněz a já je tehdy potřeboval (nebo jsem se to aspoň domníval).

Dovolil jsem tedy, aby mi příslib velkých peněz pomohl ignorovat nebo si rozumně zdůvodnit varovné praporky.

Jenže žluté praporky se promění v červené, pokud s nimi nic neuděláte. Nakonec jsem musel svůj vztah s tím klientem ukončit.

Když jsem přátelům tento příběh vyprávěl, přikyvovali. Chápali, že všude na cestě potkávají náznaky, vodítka a praporky – v každém vztahu, v každém okamžiku.

Jde o to procitnout, chovat se zodpovědně a jednat v souladu s nimi.

Žlutý praporek neznamená stát; vyzývá k opatrnosti. Pokud nedokážete situaci vyřešit nebo zaplašit, možná budete muset ze hry.

Tady je další příklad:

Donny Deutsch nedávno dělal interview s Donaldem Trumpem ve svém pořadu Velká myšlenka na CNBC. Donald v něm říkal, že jednou dostal chřipku, když se užuž chystal uzavřít s nějakým chlápkem smlouvu o koupi novin. Donald vysvětloval, že nikdy nestůně, ale v den uzavírání smlouvy se mu udělalo strašně špatně. Vzal to jako znamení, aby se do toho nepouštěl. Jak se ukázalo, bylo to správné rozhodnutí. Donald není rozený vydavatel novin; on je realitní magnát.

Chřipka byla červený praporek, aby zastavil.

Nemám zdání, jestli Donald Trump dostával žluté praporky ještě před dnem uzavírání smlouvy, ale vsadím se, že ano. Červený praporek nedostanete, pokud jste neignorovali všechny žluté.

A jde o tohle: Dávejte pozor na žluté praporky.

Samozřejmě, zelené praporky jsou dobrá znamení, která říkají, že jste na správné cestě. Ale pokud nebudete jednat, možná dostanete taky žluté a pak červené praporky. Často dostanu zelený praporek (nebo jakýkoli praporek) teprve potom, co něco vykonám.

Je to jako na fotbale. Neexistuje důvod, proč ukazovat praporky před začátkem hry. Ale jakmile utkání začne, dívejte se po praporcích. V životě je to stejné. Často se do něčeho pustím, protože mi připadá, že je to správné. Jakmile přikročím k činu, začne hra. Od toho okamžiku musím dávat pozor na všechna znamení a řídit se jimi. Jak se objevují nové informace a vznikají vztahy, mohou se také objevit nové praporky. Život není statický. Hra nekončí. Právě proto musíte zůstat bdělí v každém okamžiku.

Jak už jsem říkal, tehdy, a dokonce i v televizním pořadu Larryho Kinga, velikým cílem života je procitnout. Praporky vám pomohou vyladit se na tento okamžik, a o nic jiného než o ten okamžik nejde.

Tady máte poslední příklad na závěr:

Protože poslední dobou víc cestuju, rozhodl jsem se koupit si kartu do laptopu, abych se s ním mohl doslova kdekoli připojit na internet. Zašel jsem za svým současným poskytovatelem telefonních služeb, ale ten nedokázal určit, jakou kartu do svého konkrétního laptopu potřebuji.

                        Žlutý praporek.

Řekl jsem mu, že ten laptop přinesu, aby se na něj mohl podívat a dát mi správnou kartu. Vrátil jsem se, on se podíval a řekl, že nemá tu kartu, kterou potřebuju, i když má karta je standartní a měla by být na skladě.

                        Žlutý praporek.

Dále řekl, že bych musel jet do nějakého většího města, asi do Austinu nebo San Antonia, kde dostanu kartu, kterou potřebuji. Jelikož jsem neměl v plánu do žádného z těchto měst jet a kartu jsem potřeboval dnes na cestu, kterou jsem měl podniknout zítra, na jeho návrh jsem nedbal.

Všimněte si, že ty žluté praporky neznamenají, že bych neměl mít připojovací kartu do laptopu; znamenají prostě (zatím), abych si ji nepořizoval od současného poskytovatele telefonní služby.

Sedl jsem do auta a zatelefonoval do několika místních obchodů konkurenčních poskytovatelů telefonních služeb, abych zjistil, kdo má kartu, kterou potřebuji. Po třech hovorech (všimněte si, že konám) jsem našel příjemnou paní, která mě ujistila, že má tu kartu na skladě.

                        Zelený praporek.

Řekla mi, že se jmenuje Chelsea, což je jméno jedné z našich koček.

                        Zelený praporek.

Zajel jsem do jejího krámu, vstoupil a uvítal mě tuze příjemný personál.

                        Zelený praporek.

Žádné čekání. Žádné cavyky. Žádná záloha, ani poplatky, ani nic moc dalšího.

                        Zelený praporek.

A zatímco jsem tam byl, vtrhla do krámu jedna z mých nejmilejších číšnic všech dob, uviděla mě, hnala se ke mně a objala mě.

                        Zelený praporek.

Už mám připojovací internetovou kartu, kterou jsem potřeboval, a je mi z toho zážitku ohromně.

Mise splněna.

Pořád ještě nevím, jestli někdy napíšu knihu o své teorii červených praporků, ale doufám, že vám to pomůže rozpomenout se, že v každém okamžiku existuje mnoho vodítek, která vám sdělují, že jste na správné cestě.

Zdroj: Kniha: Síla přitažlivosti  Joe Vitale