Tohle že byl tvůj nejlepší úder?

 Stínový zápas v ringu života

Jakmile každé ráno vstaneme z postele, vstupujeme do ringu k utkání s výzvami, jež nám adresuje každodenní život; a nejde jen o výzvy zvnějšku v podobě ostatních lidí a úkolů, ale rovněž o vnitřní boj se strachem, nejistotou, žárlivostí, závistí a pochybami o vlastní osobě.

Život uklidnuje rozruch a rozrušuje klid. Občas se odnikud vynoří pomyslná ruka a Duch nám uštědří takový levý hák, že jsme chvíli dočista bez sebe: padneme do provazů a pak už jen ležíme na plátěné podlaze. Tenhle šok nás může zaskočit třeba v podobě finanční krize, smrti v rodině, rozvodu nebo choroby či zranění.

Ano, takové stresové situace nás mohou šokovat nebo dezorientovat, ale zároven nás vyburcují z bezstarostné dřímoty a usměrní naše podvědomí, aby začalo vyvíjet energii a soustředění, jež potřebujeme, abychom změny v životě vůbec mohli uskutečnit. Tyto situace mohou rozšířit naši perspektivu, takže se v důsledku toho ptáme sami sebe: K čemu je můj život? Co jsem zač? Kde jsem a kam mířím?

Když se staneme předmětem takového útoku, když nám život dvě tři pořádně natáhne a srazí nás na podlahu, můžeme bud zůstat ležet, nebo se zvednout.Postavit se po zlém pádu zase na nohy od nás leckdy vyžaduje notnou dávku vytrvalosti a kuráže.

Když se na ty nohy konečně vyškrábeme, můžeme se svému protivníkovi podívat do očí, dát si ruce v bok a říct: „Dobrá, sundals mě, ale stejně jsem vstal a budu vstávat pořád!“

A bojovníkův přístup k nepřízni osudu můžeme lapidárně shrnout slovy: „Tohle že byl tvůj nejlepší úder, jo? No tak pojd a předved mi, co dalšího ještě umíš!“

Zdroj: Kniha Dan Millman   Nevšední okamžiky

Modli se ne za lehčí břemeno, ale za silnější rámě. Svatý Augustin