Vyspala jsem se s kolegou...
Jestliže si neosvojíme snazší lekce, budou přicházet stále obtížnější
Otázka: Nedávno jsem zapochybovala o lásce ke svému dlouholetému příteli a vyspala jsem se s kolegou. Po této zkušenosti jsem si uvědomila, že přítele miluji daleko silněji a hlouběji, než jsem sama tušila. Už nikdy o tom nezapochybuji. Kdybych příteli o téhle nevěře někdy řekla, už by se mnou v životě nepromluvil. Má za sebou hrozné dětství; jeho rodina ho opustila. Co byste mi radil? Mám se přes tu věc přenést a odpustit si, nebo se přiznat a zbytek života prožít bez svého duchovního blížence?
Odpověd:
Každý omyl, jehož se dopustíme, nám odhalí cosi o nás samotných a o povaze skutečnosti. Svá pochybení nemůžeme odčinit, ale ja možné, abychom se z nich poučili.
Jestliže se neučíme, lekce jsou stále náročnější.
Litovat toho, že jsme udělali chybu, není totéž jakou poučit se z ní. Píšete, že jste se s kolegou vyspala proto, že jste „zapochybovala“ o své lásce k příteli, a posléze jste zjistila, že ho hluboce milujete. Také tvrdíte, že už o své lásce nikdy pochybovat nebudete. Je to vůbec reálné? I v nejlepších vztazích občas vyvstanou pochyby. A co pak v takovém případě uděláte?
At už se svému příteli svěříte, nebo ne, budte upřímná sama k sobě: mnoho lidí čas od času pochybuje o své lásce, a přece partnerovi zachovávají věrnost. Vy jste to však neudělala.
Jestli svému příteli povíte, co se stalo, nenabízejte mu žádné vysvětlení ani výmluvy – plně přijměte zodpovědnost. Vyjádřete, jak svého selhání litujete, svěřte se mu s tím, co jste se naučila, a řekněte mu, že nemáte v úmyslu něco takového ještě někdy opakovat.
Možná pro vás najde v srdci odpuštění, možná ne; vztah toto odhalení možná nepřežije. Jestli spolu zůstanete, chvíli to potrvá, než si znovu zasloužíte jeho důvěru. Uvažte tedy velmi pečlivě, zda fakt, že ulehčíte svému svědomí, poslouží vůbec nějakému užitečnému účelu.
Chcete udělat správnou věc – ale pro koho je správná?
Nejohleduplnější by bylo mlčky se přes celou záležitost přenést (ale nepopírat ji ani na ni nezapomenout) a znovu ukovat pouto k partnerovi, jež bude nyní založeno na větší síle a věrnosti. Ačkoli vám stávající situace může připadat dosti bolestná, ve skutečnosti je to jedna z méně náročných životních lekcí. Alespon jste se omylu dopustila a pocítila jeho následky dřív, než jste složila formální slib manželské věrnosti před Bohem, přáteli a rodinou.
Ve škole všedního života nemusíme být premianty, nemusíme být dokonalí. Jsme tu proto, abychom žili a učili se, abychom padali a zase se zvedali z prachu – abychom se vyvíjeli a usilovně směřovali ke svému nejvyššímu možnému potenciálu. Tato bolestná zkušenost se třeba stane požehnáním, které vám změní život.
Zdroj: Kniha: Dan Millman Tvůj život má cíl