Déšť padá na spravedlivé i nespravedlivé
Když se nám nedaří
Život není spravedlivý, napsal Robert Heinlein. Určitě souhlasím. Přinejmenším v prostém slova smyslu nevidím, že by lidé neustále dostávali to, co si zaslouží. „Déšť padá na spravedlivé i nespravedlivé.“ Tak to je. Někdy se velice snažíme, vydáváme ze sebe to nejlepší, a přesto se nám nepodaří to, co jsme chtěli. Někdy nám život shazuje do náruče zralé plody, když si jen tak hovíme na slunci. Nedá se to předvídat. Můžeme jednat, abychom zlepšili své vyhlídky na úspěch, ale nic ho stejně nezaručí.
Někteří lidé se nechají odradit záhy poté, co se jednou pokusí o Konstruktivní život. Říkají, že se soustředili na to, aby ve svém životě všechno zvládali, a že se tak začali cítit lépe. Ale po chvíli se zdálo, že je toho třeba udělat ještě víc. A někdy se ráno vzbudili se strašným pocitem, přestože si mysleli, že dělají, co umějí. A navíc, ačkoli věnovali víc pozornosti své práci v zaměstnání nebo doma, věci se jim nedařily. Jejich partneři byli stále nazlobení. Nikdo nereagoval na inzeráty, které zveřejnili, nebo na rozeslané profesní životopisy, které tak pečlivě sestavili. To prostě nebylo fér.
Nepochopili totiž, o co v Konstruktivním životě jde. Nikdo nám nemůže zaručit, že když se budeme maximálně snažit, budeme mít dozajista úspěch. Naše šance na úspěch se zvětší, když se chováme odpovědně, ale někdy se nám ani v takovém případě dařit nebude. To je v pořádku. Neúspěch nám předkládá zase nový úkol – stejně jako úspěch. Zrajeme právě tím, že odpovídáme na potřeby každého okamžiku bez ohledu na úspěch nebo neúspěch. Morita říkal, že vlastní vývoj neznamená, že si zařídíme snadný život; znamená to, že budeme usilovat o úspěch, i když se nám to nebude dařit. To má smysl.
Uvedu příklad. Jedu po santamonické dálnici na schůzku v Marině. Uchází mi zadní pneumatika. To je nadělení! Co mám teď dělat? Zajedu na krajnici a otevřu kufr, kde mám rezervu. To snad ne! Pneumatika je splasklá. Co je třeba udělat teď? Začínám se rozhlížet po nějaké telefonní budce, abych zavolal do Autoklubu. Zezadu se ke mně přibližuje policejní patrola. Moje auto z krajnice přečnívá. Policista by rád viděl můj řidičský průkaz. Zjišťuji, že má peněženka je i s průkazem doma v aktovce. A jéje! Co teď? Tato příhoda by mohla pokračovat dál. Jestliže se soustředím na hodnocení toho, co se mi stalo, prohrávám: splasklá pneumatika, špatná rezerva, pokuta, zapomenutý řidičský průkaz, pozdní příchod na schůzku a tak dále. Jestliže se však zaměřím na nejlepší možnou reakci na dané okolnosti, potom jsem zase ve hře s možností, že vyhraji. Udělám, co udělat mohu. Inteligentní reakce pravděpodobně změní situaci k lepšímu, ale nepochybně změní mne. V Konstruktivním životě se pracuje na tom, co je třeba udělat, ale také se pracuje na formování mne samého.
Až se někdy budete experimentálně pokoušet o Konstruktivní život a necháte se odradit, mám pro vás návrh. Prostě si všimněte, že vás to odradilo, a pamatujte, že odrazení je pocit. To je na tom to zajímavé: cítím se odrazen/a. A už máte od pocitu odrazenosti určitý odstup. Poté se rozhodněte přijmout tento pocit tak, jak je, a neztrácejte čas tím, že se mu budete přímo bránit. Cítit se odrazeni je v pořádku (ač nepříjemné). Poté zkuste přijít na to, co způsobilo tento pocit a co vám tento pocit signalizuje v souvislosti s vaší současnou realitou. Jinými slovy, ve vašem světě může být něco, co můžete udělat. A jedním výsledkem toho, že to uděláte, je, že se pocit odrazenosti ztratí. Opakuji, nepodnikejte nic, abyste se tohoto pocitu zbavili. Udělejte něco, co změní to, co je třeba změnit. Udělejte něco, co odpovídá vaší situaci. Nechte odrazující pocit, ať se o sebe postará sám.
Zklamání někdy bez ohledu na to, co uděláte, ihned nezmizí. V takovém případě musíte jednoduše přijmout fakt, že vás to odradilo, a věnovat se svým věcem. Tento pocit však pomine. Čím dříve zaměříte svou pozornost na zodpovědné jednání, tím rychleji vaše pocity odezní.
Pamatujte, že je nutné začít tím, že si budete uvědomovat pocity příjemné i nepříjemné. Nezačínejte tím, že byste je ignorovali nebo popírali. Všímejte si, zda pro vás mají nějaké sdělení týkající se toho, co je třeba udělat. Potom se zachovejte odpovědně. Jestliže i poté pocit přetrvává, je zde něco dalšího, co se má udělat? Pokud ne, věnujte se svému životu, aniž byste se nějak zvlášť tímto pocitem zabývali. V sázce je něco mnohem většího než momentální nepříjemný pocit lítosti a pocit odrazení. Budujte sebe: krásnější, hlubší a silnější.
Když se zapojíte do organizovaného programu Konstruktivního života, pravděpodobně zažijete rychlou úlevu od některých svých problémů. Zjistíte, že máte víc energie, víc času a lepší náladu... na nějakou chvíli. Toto období líbánek patrně během několika týdnů pomine. Když se novinka omrzí a začně být těžší vynakládat úsilí, hodinu za hodinou, až budete dodržovat program, začnete si hledat výmluvy pro to, že jste se vrátili ke starým zvykům. Koneckonců se budete cítit lépe. Možná vlastně už žádný program Konstruktivního života nepotřebujete.
Pozor! Tato past by vás měla upozornit na to, že vaším cílem bylo cítit se lépe, a ne překonat své pocity. Když se vrátíte ke svým starým návykům ledabylého chování a nejasných cílů, nakonec začnete mít zase deprese a problémy. Nevzdávejte to. Začněte se znovu chovat konstruktivně. Ale tentokrát skutečně akceptujte všechny pocity, které se mohou objevit a přilepit k vašemu cíli. Přestože možná nebudete rozumět, jak nebo proč tyto principy fungují, je nemožné, že byste nezpozorovali, jaký dopad mají na váš život, když je budete uplatňovat pečlivě.
Zdroj: Kniha: David K. Reynolds Konstruktivní život