Strach je opakem lásky a není na nic dobrý
Tak ze sebe děláte bezmocného člověka
„Překáželo mu příliš mnoho vědění, příliš mnoho posvátných veršů, příliš mnoho obětních předpisů, příliš mnoho trýznění sebe samého, příliš mnoho činnosti a úsilí! “
Hermann Hesse, Siddhárta
Moc člověka je tak veliká, že má dokonce moc vzdát se své moci a učinit ze sebe úplně bezmocného tvora. A tuto možnost my lidé hojně využíváme. Zdá se, jako by to byla jedna z oblíbených lidských činností. Ve svých seminářích znovu a znovu pozoruji, jak se lidé usilovně snaží, aby byli považováni za bezmocné. Určité lidi nic nerozčílí víc než prohlášení, že jsou mocnými bytostmi. Důvod je jasný: člověk, který má skutečně moc, je odpovědný za svůj život. A to je pro některé lidi příliš mnoho. Mnohem raději se cítí jako oběti; pak mají alespoň možnost stěžovat si a činit za vlastní špatnou situaci odpovědnými jiné.
Jestliže patříte k takovým lidem, pak tato kniha není v současné době pro vás vhodná. Možná se do ní budete moci podívat třeba za deset let.
Nyní si povíme o několika „tricích“, které my lidé používáme, abychom ze sebe udělali bezmocné tvory.
Strach
Strach ovlivňuje mnoho lidí. Vzpomeňme si na strach z nemoci, úrazu, zpomalení hospodářského rozvoje i z propuštění. Nebo jednoduše strach z vedoucího či ze spolupracovníků. Můžeme uvést i strach z odpovědnosti a z odlišných názorů. Nezapomeňme na strach z vloupání, agrese i válečných střetnutí. Výčet bychom mohli libovolně prodloužit.
Abychom strach udrželi v určitých mezích, napadly nás mimo jiné dvě věci: pojištění a sociální stát. Obojí člověku poskytuje přinejmenším materiální záchytnou síť. Jak velký strach to asi je, poznáme podle významu obou institucí. Proudí do nich a jsou v nich přerozdělovány obrovské finanční částky. V materiálním světě je nasnadě koupit si určitou jistotu.
Hlubší problém spočívá v tom, že jsme ve svém nitru nejistí. Nejistota nás vede ke strachu a strach nás vede nejen k tomu, abychom platili pojištění, ale vede nás i k boji, k obraně a k agresi. Čím více nejistoty pociťujeme, tím více máme strachu, tím více se bráníme, tím více jsme agresivní. Člověk, který se cítí nejistě, je přirozeně bezmocný. Skutečně mocný člověk se logicky nebude cítit bezmocný, a to znamená, že nebude mít strach.
Strach je proto problémem lidské nejistoty. Nejistota znamená, že nemáme důvěru v sebe sama nebo vůči světu. Většina lidí se hlásí k nějakému náboženství, a tím věří v nějakého boha. Normálně je to velmi mocný, všemohoucí Bůh. Jestliže lidé věří v Boha, mají strach a sjednávají pojištění, pak to přece neznamená nic jiného než:
důvěra v Boha je dobrá, ale pojištění je lepší. (!)
Chybí nám prostě fundamentální důvěra v Boha či v život, ať už chcete tuto sílu pojmenovat jakkoliv. Kdbychom měli důvěru, neměli bychom strach. I když většina lidí patří k některé náboženské obci, jsme v podstatě přesto bezbožná společnost. To není hodnotový soud, ale pouze konstatování faktů. Není tím také řečeno nic proti pojištění; je zcela v pořádku sjednávat pojištění, když člověku chybí důvěra v život. K tématu důvěry se vrátíme, až budeme pojednávat o principu LOLA.
Na tomto místě nás zajímá, jak působí strach. Strach vede k tomu, abychom se drželi dogmat, úsudků, věroučných systémů, určitého pracovního místa nebo určitých lidí. Myslíme si, že nám poskytnou jistotu, identitu a orientaci. Následek toho je závažný: zablokováváme si život i svůj vývoj. Co na něčem ulpívá, nemůže se již pohybovat. Co se již nemůže pohybovat, zemře. To není teorie, ale každodenní praxe. Jeden zákazník mi vyprávěl o svém spolupracovníkovi, který během šesti měsíců zemřel na rakovinu – všude se křečovitě všeho přidržoval.
Nedávno jsem slyšel podivuhodnou teorii. Jistá dáma vyprávěla, že strach je nutný,protože nás chrání před nebezpečím všeho druhu. Představme si tuto pověru: strach nás chrání před nebezpečím! Když tedy chci jet z A do B, stačí mi jenom, abych měl strach, a nestane se mi nic. Opak je samozřejmě pravdou: strach přitahuje to, čeho se bojíme. Důvěra mě bezpochyby chrání lépe před nebezpečím než strach. To je však věc, kterou mimozemšťan nikdy nepochopí! Kde je zde logika, kde zdravý lidský rozum? K čemu má být strach dobrý? Strach je opakem lásky a není na nic dobrý. (K tomuto tématu se ještě vrátíme.) Lidský rozum občas přináší zvláštní květy.
Co zde napíšu, není samozřejmě nic nového. Kdo chce, může si přečíst v Bibli, že strach přitahuje to, čeho se člověk obává, a že starosti jsou bezdůvodné. To ví nejen křesťanství, ale také islám. Mohammad Iqbal, duchovní vůdce mnoha milionů Arabů, píše na téma strachu mimo jiné: „Zoufalství je pro život jed... Bezmoc je plodem zoufalství... Ó, zajatče svých starostí, nauč se od proroka poselství ´neměj starosti´.“ A co je v souvislosti s naším principem LOLA ještě konkrétnější a reálnější: „Strach nás zbavuje síly k postupu vpřed a odnímá našemu intelektu schopnost myslet.“
Zásady obsažené v principu LOLA lze krásně pozorovat i ve sportu. Strach vede ke křečovitosti, a tím nikdy nepřispívá k plnému výkonu. Například v curlingu se kluzná závaží, při jejichž odehrání je ve hře strach, nazývá „závaží strachu“. Takové závaží se samozřejmě nikdy nedostane do kruhu terče tak, jak si hráč představoval. Strach, ať třeba malý, narušuje hramonický průběh života. To platí pro sport, povolání, soukromý život i pro politiku.
Shrňme: strach pramení z fundamentálního nedostatku důvěry v život a vede na jedné straně k přiměřeným obranným reakcím (boj) a na druhé straně blokuje nejen obecně život, ale zcela konkrétně energii a schopnost dotyčného člověka myslet.
Strach vám určitě nepomůže optimálně řešit vaše problémy a rychle dosahovat svých cílů.
Zdroj: Kniha: Princip LOL2A René Egli Dokonalost světa
Starší články:
Další doporučená kniha k přečtení
Každý člověk má k dispozici veškeré vědění kosmu
Zákon akce a reakce je skutečně geniální